51 C 115/2024-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 63 232,78 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , přičemž nedílnou součástí smlouvy měly být i úvěrové podmínky. Žalobkyně taktéž tvrdí řádné přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný měl být oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který měl u žalovaného činit úvěrový limit ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky s tím, že v jednotlivých splátkách měly být zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru, pravidelné i nepravidelné poplatky. Splatnost jednotlivé měsíční splátky měla být dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci. Žalovaný měl v průběhu úvěrového vztahu „načerpat“ částku 65 606 Kč a na úvěr měl zaplatit částku 7 003 Kč. Žalovaný však měl porušit jeho závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně proto měla úvěr zesplatnit k 13. 4. 2023 a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalovaný již neměl ničeho zaplatit. Žalobkyně tvrdí dluh na jistině ve výši 59 701,45 Kč (má jít o rozdíl mezi součtem čerpaných částek a úhrad žalovaného), dále na poplatcích ve výši 117 Kč, poplatcích za pojištění ve výši 1 814,33 Kč, nákladů za vymáhání ve výši 600 Kč, na smluvní pokutách ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně následně podrobně tvrdí jednotlivé žalované nároky.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.,3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne , datum, . Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání bez dalšího nežádal. Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas neomluvil, nepožádal o odročení jednání. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 22. 4. 2024 spolu s žalobou, a to prostřednictvím tzv. fikce doručení podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). U obou účastníků řízení byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Z provedeného dokazování (dokument označený jako úvěrová smlouva, UP, splátkový kalendář, výzva ke splacení celého úvěru spolu s podacím archem, předžalobní výzva k plnění spolu s podacím archem, karta klienta) je za zjištěné, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu označenou jako šikovný účet č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo zřízení bezúčelového revolvingového úvěru. Výše úvěrového rámce byla původně dohodnuta ve výši 21 366 Kč, roční úroková sazba původně 26,28 % ročně, výše měsíční splátky dohodnuta ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaný je ve smlouvě označen údaji, které odpovídají osobě fyzické – spotřebiteli, tedy číslem OP, rodným číslem, adresou bydliště. Ve smlouvě je taktéž uvedeno, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinost, jeho vzdělání je základní, bydlí u rodičů. Je zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem ve výši 28 000 Kč. Stejné údaje pak jsou uvedeny v kartě klienta, ze které soud zjistil, že měsíční výdaje jeho domácnosti činí 0 Kč, z externích registrů vyplývá velmi obecně, že “OK”. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný na samotné jistině úvěru dluží částku 59 701,45 Kč, celkově bylo na úvěru žalovanému poskytnuto 65 606 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil částku celkem ve výši 7 003 Kč. Dne13. 4. 2023 byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru čerpaného dle smlouvy č. , hodnota, pro prodlení žalovaného s úhradou závazků. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný naposledy plnil dne 20. 12. 2022.8. Vztah mezi účastníky podle právní úpravě dílu 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť jde zcela nepochybně o smlouvu, která žalobkyně jako podnikatel uzavřela s žalovaným jako spotřebitelem (§ 1810 a násl. o.z.). Vztah účastníků se tudíž řídí i zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 cit. zákona). Bylo proto povinností žalobkyně důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného. K tomu měla opatřit nezbytné informace, spolehlivé, dostatečné a přiměřené k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, a to z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů.9. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že by bylo nutné žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. stran konkrétních tvrzení týkající se příjmů a zejména výdajů žalovaného. Z předložené karty klienta totiž soud nezjistil, co žalobkyně zcela konkrétně zjistila z jednotlivých externích registrů a jaké má vlastně žalovaný výdaje, když bydlí u rodičů a jeho výdaje jsou uvedeny v částce 0 Kč, což není příliš reálné (pokud by ovšem žalovaný neměl u rodičů zajištěnu zdarma variantu „mama hotel“). Pokud žalovaný reálně nemá žádné výdaje, za co pak utratí částku 28 000 Kč tak, že požádá o poskytnutí revolvingového úvěru? Protože se však žalobkyně k jednání nedostavila, soud k příslušnému procesnímu poučení žalobkyně (která je poskytováno účastníkům přítomným při jednání soudu) nepřistoupil a dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nepřezkoumala úvěruschopnost žalovaného, zejména řádně nezjistila výdajovou stránku žalovaného. Uvedené s odkazem na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru znamená, že smlouva o revolvingovém úvěru je neplatná a žalovaný má žalobkyni vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovanému byla poskytnuta jistina úvěru celkem ve výši 65 606 Kč, zaplatil 7 003 Kč, což je činí dluh na úvěru ve výši 58 603 Kč a v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno. Soud žalobě vyhověl i co části úroku z prodlení za dobu od 28. 4. 2023 do 9. 1. 2024 ve výši 6 188,78 Kč (přepočteno na jistinu úvěru ve výši 58 603 Kč) a dále i co do běžícího úroku z prodlení z částky 58 603 Kč od 10. 1. 2024 do zaplacení. Protože byl žalovaný v prodlení s vrácením poskytnutých peněžních prostředků, dostal se do prodlení, žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1970 o.z. V případě samotného nároku se jedná o posouzení podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2993 věta prvá o. z., dle kterého, pokud plnila strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta, tedy co do částky 4 629,78 Kč, na kterou žalobkyni nárok nevznikl, stejně tak i co úroku z prodlení z této částky. Žalobkyni pak nemohl vzniknout ani nárok na požadovaný úrok ve výši 15 % ročně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 429,94 Kč, přičemž tato částka představuje 85,36 % z jejic