11 C 96/2025-23 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) soudu doručenou dne 17.4.2025, ve znění opravy ze dne 3.10.2025, domáhala, aby soud vydal rozhodnutí, kterým žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni částku 66 684,80 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 14.12.2023 smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 70 000 Kč. Žalovaný využil plnou výši úvěrového limitu a žalobkyní mu na účet byly finanční prostředky poskytnuty, zavázal se pak úvěr splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky dle podmínek uzavřené Smlouvy. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně zesplatnila zůstatek úvěru, o čemž žalovaného písemně informovala a opakovaně ho vyzývala k zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil. Žalobkyně se domáhala podanou žalobou celkem částky 66 864,80 Kč, která představuje součet jistiny (64 782,80 Kč) a poplatků (2 082 Kč), dále se domáhala kapitalizovaného smluvního úroku (6 171,08 Kč) a kapitalizovaného úroku z prodlení (1 043,27 Kč) a dále úroku z prodlení v zákonné výši a smluvního úroku ve výši 18,09 % ročně. Podáním ze dne 3.10.2025 (doručeným soudu dne 3.10.2025) žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět ohledně rozdílu mezi žalobou požadovaným úrokem a výší úroku určenou ust. § 122 odst. 4 a 5 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a soud proto v souladu s ust. § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí zastavil (výrok I.).2. Žalovaný se k podané žalobě ani na výzvu soudu nevyjádřil.3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 18. listopadu 2025, žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, a soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a projednal věc v nepřítomnosti žalovaného.4. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 14.12.2023 mezi žalobkyní a žalovaným na základě předchozí Žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru z téhož dne, soud zjistil, že výše poskytnutého úvěrového limitu činila 70 000 Kč. Úvěr byl bezúčelový. Úvěr byl splatný v 72 měsíčních splátkách ve výši 1 601 Kč (s první splátkou dne 14.1.2024, poslední splátkou ve výši 1 486,52 Kč dne 14.12.2029) s úrokovou sazbou ve výši 18,09 % ročně a RPSN ve výši 19,66 % ročně. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, a z účtu žalovaného č.ú. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný dne 14.12.2023 čerpal úvěr v celkové výši 70 000 Kč, a to v jediné transakci (bezhotovostním převodem). Z výpisu z databáze soud zjistil, že byla prověřována úvěruschopnost žalovaného při jeho žádosti o úvěr, a to prostřednictvím vyhodnocení finančních toků (příjmů a výdajů) na běžném účtu žalovaného vedeného u žalobkyně a čestným prohlášením žalovaného. Žalobkyně tak na základě uvedených podkladů vyhodnotila příjem žalovaného na základě transakcí na běžném účtu a tento byl vypočítán jako medián pěti měsíců (období březen 2023- červenec 2023), tento porovnala s výdaji a dospěla k závěru o platební kapacitě 8 816 Kč, kterou považovala za dostatečnou pro měsíční splátku 1 601 Kč. V rámci pověřování příjmů žalovaného ve vyhodnocených měsících se jednalo v zásadě o příjmy od tří subjektů, tj. zaměstnavatele , právnická osoba, , dále od společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . s označením „zálohy na mzdy a služby“, a dále opakující se platby od pana , jméno FO, . Z Vyrozumění o nedostatku peněz na splátku úvěru (8.9.2024) a Výzev k zaplacení dluhu (Výzva ke dni 15.9.2024, nedatovaná opakovaná výzva a poslední výzva z 11.11.2024) soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení se splacením pravidelné splátky úvěru, následně byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru v případě nezaplacení. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16.2.2025 vyplývá, že ode dne 14.2.2025 je zbývající dlužná částka splatná, s tím, že platba má být provedena do 23.2.2025. Žalovanému byla též zaslána kvalifikovaná výzva k plnění před podáním žaloby se základním skutkovým a právním rozborem.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se úvěrující smlouvou o úvěru se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto případě žalobkyně, v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a smlouvou, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit prostřednictvím 72 měsíčních splátek ve sjednané výši. Žalovaný však tuto svou povinnost neplnil a úvěr nesplácel řádně a včas, dostal se do prodlení, kdy nereagoval na opakované výzvy žalobkyně k zaplacení dlužných splátek, proto žalobkyně v souladu se Smlouvou celý úvěr ke dni zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky.6. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně zkoumala a také posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu relevantní judikatury (viz např. žalobkyní uváděný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2023, sp.zn. 33 Cdo 1819/2023, dále např. rozsudek nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku a žalobě při zohlednění učiněného částečného zpětvzetí vyhověl.7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého úspěšný účastník řízení má nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil při uplatňování nebo bránění svého práva. Ohledně určení jejich výše soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném v době realizace příslušného úkonu právní služby. Soud žalobkyni přiznal odměnu za celkem 4 úkony právní služby po 3 780,00 Kč dle ust. § 11 a.t. účinného od 1.1.2025 (převzetí zastoupení + příprava, podání žaloby, předžalobní výzva a účast u jednání x naopak podání soudu v průběhu řízení doručená považoval soud toliko za doplnění neúplných žalobních tvrzení), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 a.t., dále cestovné z , adresa, a zpět (dálkovou hromadnou dopravou při ceně jízdenky 165 Kč a 124 Kč) a náhradu promeškaného času za celkem 9 započatých půlhodin po 150 Kč (dle § 14 a.t.), vše pak navýšené o 21 % DPH. Do nákladů řízení pak soud zahrnul i soudní poplatek zaplacený za podanou žalobu ve výši 2 675,00 Kč.