34 C 137/2025-28 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném určení, že je vlastníkem osobního automobilu zn. , jméno FO, , jméno FO, , rok výroby 1999, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , a to s účinností ode dne 9. 12. 2024, kdy účastníci řízení uzavřeli kupní smlouvu, na základě které bylo převedeno vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného. Žalovaný do dnešního dne neprovedl přepis vozidla v registru silničních vozidel a žalobce se sám nemůže domoci přepisu vozidla, neboť vozidlo nemá platnou evidenční kontrolu.Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky řízení. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, ačkoliv žaloba s předvoláním k jednání mu byla doručena ve smyslu § 49 odst. 2 a 4 o. s. ř. vhozením do domovní schránky dnem 30. 6. 2025. Proto soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.Z kupní smlouvy soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 9. 12. 2024 kupní smlouvu, ve které se dohodli na převodu vlastnického práva k vozidlu zn. , jméno FO, , jméno FO, RZ , SPZ, , za kupní cenu ve výši 10 800 Kč s tím, že kupní cena ve výši 10 800 Kč byla zaplacena v hotovosti. Z technického průkazu soud zjistil, že uvedeným vlastníkem je žalobce. Z rozhodnutí Magistrátu města , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, ze dne 20. 2. 2025 soud zjistil, že úřad nevyhověl žádosti žalobce o zápis změny vlastníka vozidla RZ , SPZ, , neboť nejsou splněny podmínky pro změnu vlastníka či provozovatele ve smyslu § 10 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v platném znění, když evidenční kontrola vozidla, která je součástí technické kontroly vozidla, je starší než jeden rok ke dni podání žádosti. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzýval k přepisu předmětného vozidla v registru silničních vozidel.Podle § 1011 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. Podle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. Dle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.Na základě provedeného dokazování soud má soud za zjištěné, že dle kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 9. 12. 2024 došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu zn. , jméno FO, , jméno FO, , rok výroby 1999, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , z žalobce na žalovaného, ovšem žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost a nepřehlásil vozidlo v registru silničních vozidel, tj. neprovedl změnu zápisu vlastníka. Žalobce je tak stále v registru silničních vozidel evidován jako vlastník vozidla zn. , jméno FO, , jméno FO, , rok výroby 1999, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , a nemůže sám zajistit zápis změny vlastníka předmětného vozidla ve smyslu § 10 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v platném znění, neboť příslušný správní úřad odmítl jeho žádost o přepis vozidla z důvodu, že evidenční kontrola předmětného vozidla, která je součástí technické kontroly, je starší než jeden rok ke dni podání žádosti o změnu vlastníka a nejsou tak splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro zápis změny vlastníka ve smyslu shora uvedeného ustanovení. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce prokázal převod vlastnického práva k vozidlu dnem 9. 12. 2024 na žalovaného ve smyslu § 1099 o. z. ve spojení s § 2079 a násl. o. z. a prokázal, že na určení vlastnického práva žalovaného má ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem, proto soud žalobě vyhověl.O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy plně procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 19 847,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, odměna ve výši 12 950 Kč za 3,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, žaloba, účast na jednání ve výši 3,5 x 3 700 Kč), paušální náhrada nákladů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 1 800 Kč (4 x 450 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 750 Kč ve výši 3 097,50 Kč.