58 C 81/2025-21 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se v řízení vůči žalované domáhala zaplacení částky 60 244,16 Kč spolu s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 12. 5. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, a sice se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Tyto prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou 39 378 Kč (sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 28 923 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč, dále příp. i z pojistného) v celkem 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, kdy informace získané od žalované o jejích rodinných, majetkových nebo pracovních poměrech ověřila pracovní smlouvou a výplatními páskami za březen a duben 2022. Současně právní předchůdkyně žalobkyně ověřila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, do dne 30. 1. 2023 na svůj dluh uhradila pouze 7 000 Kč. Pohledávka za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy byla s účinností ke dni 27. 1. 2025 postoupena žalobkyni. Žalovaná částka pak představovala dlužnou jistinu ve výši 27 000 Kč a dlužný poplatek ve výši 33 244,16 Kč, dále žalobkyně požadovala po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 642,05 Kč, (za období od 13. 2. 2024 do 27. 1. 2025), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 871,88 Kč (za téže období), úroku ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 28. 1. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobkyní uplatněnému nároku nevyjádřila, v řízení zůstala pasivní.3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 16. 12. 2025. Žalovaná se k tomuto jednání bez omluvy nedostavila a ani včas z důležitého důvodu nepožádala o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Dne 12. 5. 2022 uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná úvěrovou smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaná obdržela – s ohledem na sjednání doplňkové služby komfortního a flexibilního splácení – v hotovosti. Za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala zaplatit částku celkem 69 378 Kč, a to formou 21 měsíčních splátek po 3 304 Kč s tím, že poslední splátka činí 3 298 Kč. Částka 69 378 Kč sestávala z poplatku ve výši 36 669 Kč a pojistného za sjednané doplňkové pojištění ve výši 2 709 Kč (k tomu viz úvěrová smlouva a zařazení zákazníka do pojistného programu v elektronickém spisu CEPR).6. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že bydlí v rodinném domě, jehož je spoluvlastníkem, je svobodná, nikoho nevyživuje, pracuje na plný úvazek jako dělník u společnosti , právnická osoba, s tím, že její čistý příjem činí 24 830 Kč, další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 21 580 Kč. Má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, externí splátky dosahují výše 3 000 Kč, odhadované měsíční výdaje jsou pak ve výši 5 000 Kč. Žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně pracovní smlouvu do května 2023 a výplatní pásky za březen a duben 2022 (k tomu viz zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr v elektronickém spisu CEPR).7. Žalovaná na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradila za období od 12. 5. 2022 do 30. 1. 2023 celkem 7 000 Kč (k tomu viz tabulka umoření na č. l. 11 spisu).8. Pohledávka za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy byla s účinností ke dni 27. 1. 2025 postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek v elektronickém spisu CEPR a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky na č. l. 12).9. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.10. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. K posledně citovanému zákonnému ustanovení nutno doplnit, že konstantní judikatura obecných soudů dovodila, že aplikace ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ i ve znění účinném do 28. 5. 2022 působí absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.17. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávka za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni, čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.).18. Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ; v rámci této smlouvy Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalované, tzn., zda právní předchůdkyně žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalované (zejména porovnáním jejích běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalované nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).19. Soud provedeným dokazováním zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z lustrace žalované v insolvenčním rejstříku a z údajů od žalované, které ověřila pouze pracovní smlouvou a výplatními páskami za březen a duben 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně však nikterak neověřovala výdajovou stránku žalované, zejména pak její výdaje na splátky úvěrů nebo zápůjček a její pravidelné a nezbytné výdaje (zejména pak její výdaje na bydlení). Odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 5 000 Kč se přitom jeví excesivně nízkými, protože i bydlení tzv. ve vlastním je spojeno s náklady na vodné, stočné, sdružené služby dodávky elektřiny nebo plynu aj., nehledě na nezbytné výdaje žalované na stravu. To mělo vést právní předchůdkyni žalobkyně k tomu, aby se úvěruschopnost