59 C 76/2025-67 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované straně uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21 957,14 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdce , právnická osoba, ., IČO , IČO, , s žalovanou stranou uzavřela dne 17. 8. 2015 a znovu dne 26. 9. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta žalobou uplatňovaná částka spolu s příslušenstvím. Žalovaná strana se zavázala kromě samotné jistiny uhradit též úroky. Tento závazek však žalovaná strana nesplnila a na oba úvěry přestala hradit. Z uvedeného důvodu došlo k zesplatnění obou dluhů a podání žaloby.2. Žalovaná strana se k žalobě nikterak nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala zcela pasivní.3. Ohledně prvního žalobou uplatněného nároku soud vycházel z žalobkyní předložených důkazů, přičemž ohledně právního posouzení se ztotožnil s žalobkyní. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 8. 2015 bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do částky 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání s fluktuentní úrokovou sazbou, žalovaná strana se jej zavázala splácet v měsíčních splátkách stanovených na základě rozpisu právní předchůdkyně žalobkyně, dlužníku byl úvěr poskytnut prostřednictvím kreditní karty, ze kterého též úvěr po jednotlivých částkách postupně čerpal. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohami bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou stranou na žalobkyni.4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované straně postupně částku 8 344,37 Kč, kterou žalovaná strana dosud neuhradila. Žalovaná strana se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách od poskytnutí úvěru dle výše čerpání rámcové částky schváleného úvěru, dostala se do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila a postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni.5. Právní poměry účastníků se řídí § 2395 a násl. o. z. Smlouvou o úvěru se podle § 2395 o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. V této věci bylo prokázáno, že žalovaná strana uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně platné ujednání o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Soud shledal platným i ujednání o úhradě úroku z půjčky, který byl vyčíslen na 12,75 % ročně. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou jistinu ve výši 8 344,37 Kč, kterýžto nárok je v souladu s hmotným právem podle § 2390 občanského zákoníku. Soud rovněž shledal důvodným nárok žalobkyně na úhradu úroku z půjčky a zákonného úroku z prodlení stanoveného v částce dle nařízení vlády, oba částečně kapitalizované na částky 287,20 Kč a 4 183,60 Kč.7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto ve smyslu § 1970 o.z. žalobkyni přiznal úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. Oproti tomu druhý žalobou uplatňovaný nárok posoudil soud z právního hlediska zcela odlišně než žalovaná. Ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 9. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému druhý úvěr s možností opakovaného čerpání s fluktuentní úrokovou sazbou, žalovaná strana se jej zavázala splácet v měsíčních splátkách stanovených na základě rozpisu právní předchůdkyně žalobkyně, dlužníku byl úvěr poskytnut prostřednictvím kreditní karty, ze kterého též úvěr po jednotlivých částkách postupně čerpal. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohami bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou stranou na žalobkyni.9. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované straně postupně částku 13 612,77 Kč. Žalovaná strana se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách od poskytnutí úvěru dle výše čerpání rámcové částky schváleného úvěru, dostala se do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila a postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni.10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu sdělením, že na tento nárok uhradil žalovaný částku 5 746,83 Kč. Dále též doplnila cca. 40 stran příloh, jejichž součástí byla platební historie žalovaného, výpisy z jeho běžného účtu, žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru, výpisy ke kreditní kartě, interní vyjádření k posouzení úvěruschopnosti a další.15. Z těchto důkazů a též z tvrzení na č. l. 24 spisu vyplynulo, že v době podání žádosti o úvěr žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem v částce 29 526 Kč. Jeho celkové závazky k téže právní předchůdkyni žalobkyně za měsíc činily 14 529,54 Kč. (První žalobou uplatňovaný nárok byl umořován splátkami po 500 Kč.) Zároveň již čerpal a zároveň splácel dosavadní žalobou první uplatňovaný úvěr.16. Přestože žalobce poskytl zhruba 40 stran formalizovaného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud shledal, že právní předchůdkyně žalobce porušila výše citované ustanovení 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud to byla sama právní předchůdkyně žalované, vůči které měl žalovaný splácet částku cca. 14 500 Kč měsíčně z deklarovaných příjmů 29 526 Kč měsíčně, tedy více než poloviny svých příjmů, je poměrně jednoznačně patrné, že byly dány důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele další spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný již toho času více než polovinou svých příjmů umořoval jiné dluhy u téže společnosti. Poskytnout za takové situace další úvěr, byť v jinak bagatelní částce, jednoznačně znamená, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně. Z uvedeného důvodu soud tento nárok neposoudil jako platný závazek úvěru, ale jako neplatné právní jednání.17. Žalobkyně ovšem přesto žalobci reálně poskytla částku 13 612,77 Kč. Tuto částku soud posoudil jako plnění z bez právního důvodu. Podle tvrzení žalobkyně zároveň žalovaný částku 5 746,83 Kč splatil. Rozdíl těchto částek proto činí částku 7 865,94 Kč, kterou soud prvním výrokem žalované přiznal, stejně jako jí přiznal i zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od 11. 8. 2024, neboť nejpozději toho dne se žalovaný dozvěděl o postoupení pohledávek a o jejich dalším vymáhání žalobkyní, v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.18. Z důvodů výše uvedených co do zaplacené částky 5 746,83 Kč soud žalobu zamítl, neboť v této částce již žalovaný na svůj dluh z titulu bezdůvodného obohacení hradil. Totéž pak učinil i ohledně příslušenství této části pohledávky, tedy úroků smluvních a úroků z prodlení.19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když převážně úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení v poměru jejího úspěchů vůči jejímu neúspěchu, který činil 65 % úspěchu, vůči 35 % neúspěchu, tedy 30 %. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 879 Kč, a podle § 14b a § 7 bod 5 advokátního tarifu odměny právního zástupce za 4 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu předžalobní výzvy, sepisu žaloby a účasti na jednání (3 x 400 Kč +