12 C 290/2024-47 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se v řízení vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 42 227,34 Kč (sestávající z dlužné jistiny 36 000 Kč, poplatku 600 Kč a úroku do 10. 5. 2023 ve výši 5 627,34 Kč) spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 6. 1. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jím uvedený bankovní účet úvěr ve výši 36 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatky a náklady formou minimálních měsíčních plateb až do zaplacení celkové dlužné částky. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, vycházela při tom ze všech potřebných dokumentů, které jí žalovaný doložil. Vzhledem k tomu, že žalovaný smluvní podmínky neplnil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 10. 5. 2023 zesplatnila. Žalovaný na svůj dluh z úvěrové smlouvy neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal na jednáních konaných dne 11. 11. 2024 a dne 20. 1. 2026. Žalovaný se ani k jednomu z jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jejich odročení. Žalobkyně se pak k druhému jednání rovněž nedostavila a ani včas z důležitého důvodu nepožádala o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc při jednání konaném dne 20. 1. 2026 projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Dne 6. 1. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli za pomoci elektronických prostředků úvěrovou smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně ve dnech 6. 1. 2023 a 16. 1. 2023 poskytla žalovanému, a to na bankovní účet č. , č. účtu, uvedený v úvěrové smlouvě, úvěr ve výši celkem 36 000 Kč. Za jeho poskytnutí se žalovaný zavázal zaplatit částku celkem 46 209 Kč při sjednané úrokové sazbě 48,00 % ročně. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně evidovala, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 35 221 Kč, jeho měsíční závazky jsou pak ve výši 17 000 Kč (k tomu viz úvěrová smlouva včetně smluvních podmínek, přílohy č. 1 a standardních informací o spotřebitelském úvěru, to vše v elektronickém spisu CEPR, dále potvrzení o provedení transakce na č. l. 30 spisu a doklady o průběhu kontraktace na č. l. 31-36 spisu).6. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek včetně výtahu ze seznamu postoupených pohledávek v elektronickém spisu CEPR).7. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.8. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.). Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda právní předchůdkyně žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).15. Ačkoliv byla žalobkyně při jednání konaném dne 11. 11. 2024 poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že dosud nebyly předloženy a navrženy doklady, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně žádné takové doklady k důkazu nenavrhla, žádné takové nepředložila. Žalobkyně tedy neunesla břemeno důkazní ve vztahu ke skutečnosti, zda vůbec a případně jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy prověřována a posouzena. Soudu tedy nezbylo než po právní stránce uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neposoudila, v důsledku čehož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).16. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalovanému jako smluvní straně, která s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu uzavřela a které právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytla, podle § 87 odst. 1 ZoSÚ právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Soud tedy vyhověl žalobě co do částky 36 000 Kč.17. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, protože pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nejsou zbylé žalobkyní uplatněné nároky, opírající se o tuto smlouvu, důvodné, a to ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužného zůstatku jistiny, v důsledku čehož se žalovaný dosud nemohl ocitnout v prodlení.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnější žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 5 229 Kč. Úspěch žalobkyně činí 85,25 % (v řízení se domáhala zaplacení částky 42 227,34 Kč, žalobě bylo vyhověno co do částky 36 000 Kč), úspěch žalovaného je pak 14,75 %; rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného je tedy 70,50 %. Celkové účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají- ze zaplaceného soudního poplatku 1 464 Kč;- odměny za zastoupení advokátem ve výši celkem 1 500 Kč stanovené podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 a odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advok