12 C 390/2024-61 — Okresní soud v České Lípě

1. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 168,80 Kč spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne 10. 11. 2023 uzavřel prostřednictvím webové stránky www.zaplo.cz se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“), smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši celkem 20 000 Kč. Žalovaný se přitom zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 24 370 Kč spolu s příslušenstvím do 10. 12. 2023. Před uzavřením úvěrové smlouvy původní věřitel provedl kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalovaného (včetně nahlížení do insolvenčního rejstříku, BRKI, NRKI). Žalovaný se ocitl v prodlení, do dne 14. 11. 2024 na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradil celkem 5 700 Kč. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena právní předchůdkyni žalobkyně. Žalovaná částka pak představovala nesplacenou jistinu 14 300 Kč a smluvní pokutu 2 868,80 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 16 300 Kč od 11. 12. 2023 do 4. 6. 2024).2. Žalovaný s uplatněným nárokem nesouhlasil, namítl, že původní věřitel nezkoumal před uzavřením úvěrové smlouvy jeho úvěruschopnost. Dále poukázal na nemravné smluvní úroky a na agresivní marketing ze strany původního věřitele.3. Usnesením ze dne 5. 11. 2025, č. j. , spisová značka, , soud připustil, aby na místo právní předchůdkyně žalobkyně vstoupila do řízení v záhlaví tohoto rozsudku označená žalobkyně.4. Soud věc projednal na jednáních konaných dne 9. 12. 2025 a dne 29. 1. 2026. Žalovaný se k prvnímu jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a jednal v nepřítomnosti žalovaného. Při druhém jednání soud již jednal a rozhodl ve věci za přítomnosti obou účastníků.5. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.6. Dne 10. 11. 2023 původní věřitel a žalovaný uzavřeli za pomoci elektronických prostředků úvěrovou smlouvu, na jejímž základě původní věřitel téhož dne zaslal žalovanému na účet č. , č. účtu, uvedený v úvěrové smlouvě úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradil do 8. 12. 2024 částku celkem 5 800 Kč (k tomu viz úvěrová smlouva, výpis z běžného účtu původního věřitele, doklad o verifikační platbě, to vše založeno v elektronickém spisu CEPR, dále výpis z běžného účtu žalovaného na č. l. 9-13 spisu).7. Pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy byla postoupena právní předchůdkyni žalobkyně, která ji postoupila žalobkyni (k tomu viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek, společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek včetně postoupených pohledávek, plná moc, potvrzení o provedení transakce, to vše založeno v elektronickém spisu CEPR, dále smluvní dokumentace k postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni na č. l. 36-51 spisu).8. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.9. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.).16. Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že původní věřitel a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda původní věřitel jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřil a posoudil úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda původní věřitel prověřil objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).17. Ačkoliv byla žalobkyně při jednání konaném dne 9. 12. 2025 poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., aby doplnila konkrétní skutková tvrzení, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřována úvěruschopnost žalovaného, a v tomto ohledu označila relevantní důkazní návrhy, žalobkyně žádná skutková tvrzení nad rámec toho obecného, co bylo řečeno v žalobě, nedoplnila, žádné relevantní důkazní návrhy nenavrhla. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke skutečnosti, zda vůbec a případně jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy prověřována a posouzena. Soudu tedy nezbylo než po právní stránce uzavřít, že původní věřitel úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neposoudil, v důsledku čehož soud úvěrovou smlouvu shledal absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).18. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalovanému jako smluvní straně, která s původním věřitelem úvěrovou smlouvu uzavřela a které původní věřitel spotřebitelský úvěr poskytl, podle § 87 odst. 1 ZoSÚ právo pouze na vrácení dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ). Soud tedy vyhověl žalobě co do částky 14 200 Kč (§ 87 odst. 1 ZoSÚ za podpůrného užití § 2993 o. z.), protože původní věřitel poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, z toho žalovaný již vrátil částku 5 800 Kč.19. Jde-li o způsob a lhůtu k vrácení dosud nesplacené jistiny úvěru, soud postupoval dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, přičemž zohlednil tvrzení žalovaného, že s ohledem na exekuce proti němu vedené a jeho osobní poměry není schopen splácet více jak částku 500 Kč měsíčně, jakož zohlednil i skutečnost, že proti výši takto žalovaným navržené splátky žalobkyně ničeho nenamítala. Soud tak žalovanému povolil vrácení dosud nesplacené jistiny úvěru formou splátek ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek.20. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, protože pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nejsou zbylé žalobkyní uplatněné nároky, opírající se o tuto smlouvu, důvodné, a to ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , sp