35 C 260/2025-10 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 7. 7. 2025 se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky 11 785,69 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr do výše 10 300 Kč. Žalovaný vyčerpal dne 15. 10. 2024 částku 5 000 Kč, zvolil si jako volitelnou službu „klidné spaní“, „presto“ a informační SMS servis a dále se zavázal vrátit poskytnutý úvěr, včetně sjednaných poplatků a úroku, nejpozději do 7. 4. 2026 (jedná se o den konce platnosti kreditního rámce). Žalovaný žalobkyni nehradil na poskytnutý úvěr splátky sjednané v denní výši. Předmětem žaloby je jistina úvěru ve výši 4 999,97 Kč, poplatek za vyplacení úvěru ve výši 99,5 Kč, poplatek „, Anonymizováno, “ ve výši 73,2 Kč, poplatek „, Anonymizováno, “ 165 Kč, informační SMS za 19,2 Kč a smluvní pokuta 54,38 Kč. Žalobkyně se rovněž domáhá přiznání zákonného úroku z prodlení.2. Stanovisko žalovaného k žalobě nebylo zjištěno, žalovaný vyjádření k žalobě přes výslovnou výzvu soudu nepodal. Ve věci bylo rozhodnuto bez projednání žaloby při ústním jednání, když účastníci v souladu s ust. § 101 odst. 4, § 115a o. s. ř. vyjádřili s tímto postupem soudu souhlas (neměli námitky).3. Vzhledem k pasivitě žalovaného soud v řízení vycházel z listin předložených žalobkyní (smlouva o úvěru, všeobecné obchodní podmínky, přehled splátek, informace pro spotřebitele, ověření příjmu, výpis a metodologie posouzení úvěruschopnosti, ceník, údaje o poskytovateli, výzva k úhradě dluhu, předžalobní výzva, BankID výpis) a dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne , datum, dálkovým způsobem po ověření bankovní identity žalovaného, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky opakovaně do výše 10 300 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky, spolu s poplatky a úrokem splatit nejpozději do 7. 4. 2026. Úvěr byl čerpán ve výši 5 000 Kč dne 15. 10. 2024, jak vyplývá z dokladu o výpisu z bankovního účtu žalobkyně. Žalovaný svůj dluh nesplácel řádně a včas, pročež byl o úhradu upomínán. Dle interních zjištění žalobkyně měl žalovaný v době uzavření smlouvy disponibilní příjem ve výši 9 000 Kč pro jednočlennou domácnost měsíčně, náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 000 Kč, ostatní zbytné náklady ve výši 3 000 Kč.4. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.5. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.7. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena distančním způsobem smlouva o úvěru, na základě které, žalovaný čerpal částku ve výši 5 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen v jediné tranši, jak vyplývá z výpisu z bankovního účtu žalobce.8. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v předložené kalkulaci zjištěn výše uvedený výpočet (příjem 9 000 Kč pro jednu osobu, výdaje 10 000 Kč měsíčně, z toho 3 000 Kč výdaje zbytné). Žalobkyně dále předložila principy posuzování úvěruschopnosti u spotřebitelů.9. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.10. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace týkající se jeho příjmů, zjištěné výdaje jsou však v součtu vyšší než příjmy. Částka ve výši 3 000 Kč byla sice označena jako výdaj zbytný, soud má však pochybnosti o tom, že by žalovaný mohl vyjít s částkou 2 000 Kč měsíčně (tj. 66 Kč denně na potraviny, drogerii, ošacení, telekomunikace, dopravu apod.). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, resp. Zda tyto částky odpovídají běžné realitě dospělého života, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, navíc sama dokládá, že výdaje žalovaného jsou vyšší než jeho měsíční příjmy.11. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem toho je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a strany si tak byly povinny vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnily (srov. ust. § 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni požadovanou částku jistiny ve výši 4 999,97 Kč s úrokem z prodlení, ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky jistiny, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaný ocitl nejpozději na základě výzvy žalobkyně, a proto soud vyhověl nároku na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za požadovanou dobu.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 117,13 Kč, přičemž tato částka představuje 15,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,58 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 42,42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 785,69 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 090 Kč ve výši 1 278,90 Kč.