37 C 14/2026-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 23. 12. 2025 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 40 081 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 22. 4. 2025 uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, na základě které poskytl žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v dohodnutých splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti, zesplatnil žalobce ke dni 21. 11. 2025 celý úvěr. Žalobce tedy požaduje přiznání částky 39 863 Kč, která představuje dlužnou jistinu, částky 5 699,97 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok, částky 1 000 Kč, která představuje náklady na upomínání a částky 218 Kč, jako smluvní pokutu. Dále požaduje zákonné úroky z prodlení.2. Podáním ze dne 7. 1. 2026 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to v reakci na žalovaným zaplacení částky 40 863 Kč, dne 15. 12. 2025. Uvedl, že stále požaduje po žalovaném uhradit částku 13 416,06 Kč. Výrokem I. tak soud řízení zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř., a to v reakci na podání žalobce ze dne 7. 1. 2026, kdy uvedl, že dne 15. 12. 2025 obdržel od žalovaného mimořádnou splátku (40 863 Kč). Ač žalobce neuvedl, na co konkrétně žalobce takovou mimořádnou platbu započetl, či použil, dovodil soud, že touto mimořádnou platbou došlo k zaplacení požadované jistiny ve výši 39 863 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,50 % p. a. z částky 45 562,97 Kč od 6. 12. 2025 do 15. 12. 2025 (kapitalizováno na částku 143,55 Kč) a částečně kapitalizovaného úroku v rozsahu částky 856,45 Kč.3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v odporu proti platebnímu rozkazu a dále pak na ústním jednání. Uvedl, že v reakci na předžalobní upomínku ze dne 15. 12. 2025 uhradil částku 40 863 Kč. Potvrdil, že celkem na úvěru čerpal 79 953,93 Kč, a to ve třech tranších (22. 4. 2025 – 40 000 Kč; 6. 6. 2025 – 29 000 Kč; 7. 6. 2025 – 10 953,93 Kč). Na čerpaný úvěr uhradil celkem 87 563 Kč (18. 5. 2025 – 2 000 Kč; 27. 5. 2025 – 40 700 Kč; 10. 7. 2025 – 500 Kč; 23. 7. 2025 – 2 500 Kč; 14. 10. 2025 – 500 Kč; 14. 11. 2025 – 500 Kč; 15. 12. 2025 – 40 863 Kč). Dále uvedl, že úvěrovou smlouvu považuje za neplatnou, a to jednak pro rozpor s dobrými mravy, tak pro rozpor se zákonem o spotřebitelském úvěru. Doplnil, že je invalidní ve 3. stupni, a to pro dlouhodobé psychiatrické onemocnění, k němuž se na přelomu roku 2024 a 2025 přidalo patologické hráčství. Žalovaný si v předmětném období nabral více nebankovních úvěrů, a když si dokázal uvědomit své pochybení, vyhledal odbornou pomoc. V době uzavření úvěrové smlouvy byl hospitalizován v Psychiatrické léčebně , adresa, , a to od 19. 3. 2025 do 7. 5. 2025. V době hospitalizace a uzavření úvěrové smlouvy měl stále několik nesplacených úvěrů, a to například od věřitele , právnická osoba, ., inkasní agentury , právnická osoba, pro dluhy společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, . V téže době bylo u nadepsaného soudu vedeno proti žalovanému soudní řízení pro dluh u společnosti , právnická osoba, ., pod sp.zn. , spisová značka, . Žalovaný tak poukazuje na to, že žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zcela nemajetný, odkázán pouze na invalidní důchod a pomoc rodiny, a zadlužený. Žalovaný si ani není vědom, že by ve věci úvěruschopnosti, byl jakkoli ze strany žalobce dotazován. Rozsáhlou, avšak převážně formálně vyplněnou přílohu k posouzení úvěruschopnosti, získal poprvé až z dokumentů předložených okresnímu soudu. Žalovaný má dále za to, že smlouva je rovněž v rozporu s dobrými mravy, a to pro nepřiměřenou úrokovou sazbu a další poplatky a sankce, když nelze souhlasit se závěrem uvedeným ve smlouvě, že úrok 57,99 % je přiměřený. Pokud žalobce uvádí, že nejvyšší průměrná sazba činila 24,24 %, pak se jedná o sazbu 2,4 x vyšší a žalobcem citovaná judikatura závěru o přiměřenosti sazby neodpovídá. Pokud je smlouva neplatná, přicházel by v úvahu nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení, ale nikoli za situace, kdy žalovaný před podáním žaloby vrátil více než čerpal.4. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.5. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobcem byla dne 22. 4. 2025 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 40 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut ve třech tranších, a to dne 6. 6. 2025 ve výši 29 000 Kč, 7. 6. 2025 ve výši 10 953,93 Kč a 22. 4. 2025 ve výši 40 000 Kč, jak vyplývá z potvrzení banky o převodu. Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil celkem částku 87 563 Kč, kdy poslední splátku ve výši 40 863 Kč uhradil dne 15. 12. 2025. Soud rovněž konstatoval předžalobní upomínku, zesplatnění úvěru, žádosti o čerpání úvěru, upomínky, předsmluvní informace.12. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, tvrdil žalobce v žalobě, že došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy odkázal na přílohu úvěrové smlouvy. Z přílohy vyplývá, že žalobce provedl lustraci žalovaného v dostupných rejstřících (SOLUS, exekuce, insolvence apod.), dále čerpal informace od žalovaného a z výpisů z bankovního účtu žalovaného za poslední 3 měsíce. U příjmů žalovaného kalkuloval se zjištěnou částkou 19 292 Kč měsíčně, u nákladů s částkou 4 000 Kč na bydlení, 3 000 Kč na potraviny a běžné zboží domácnosti, 1 009 Kč na ostatní finanční závazky, 1 266 Kč na sázení a hazardní hry. Disponibilní zůstatek žalovaného tak činil částku 9 517 Kč. Žalobce však soudu podrobně nedotvrdil a nedoložil, jakým konkrétním způsobem ověřoval informace o příjmu žalovaného a jeho výdajích. Vzhledem k tomu, že žalobce ne ústního jednání neúčastnil, dobrovolně se tím vzdal možnosti poučení soudu dle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř.13. Naopak žalovaný tvrdil a doložil, že v době poskytnutí úvěru byl poživatelem invalidního důchodu ve výši 10 521 Kč (výměr důchodu), jiné příjmy neměl. Dále tvrdil a doložil, že měl více nesplacených nebankovních úvěrů, např. od věřitele , právnická osoba, ., inkasní agentury , právnická osoba, pro dluhy společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, , což doložil upomínkami k zaplacení úvěrů. Zároveň soud ze spisu , spisová značka, ověřil, že žalovanému byla rozsudkem ze dne 11. 7. 2025 uložena povinnost k zaplacení částky 58 493,97 Kč, která představuje závazek vůči společnosti , právnická osoba, ., vyplývající ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené dne 24. 3. 2024.14. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v