37 C 56/2026-11 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 21. 1. 2026 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 43 128,77 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že , právnická osoba, . (původní věřitel) uzavřel dne 23. 1. 2025 s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, kdy na základě dodatku byl úvěrový rámec navýšen na 26 000 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne 18. 11. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalobce současně požaduje přiznání zákonných úroků z prodlení.2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.4. Soud provedl důkaz: potvrzeními o provedených platbách; smlouvou o postoupení pohledávek; oznámením o postoupení pohledávky; obchodními podmínkami; smlouvou o úvěru, včetně dodatku; výpisem z úvěrového účtu; předžalobní upomínkou; informacemi o spotřebitele; úvěrovými podmínkami.5. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 22. 4. 2025 částku 20 000 Kč, 23. 1. 2025 částku 20 000 Kč a dne 11. 6. 2025 částku 7 700 Kč, což vyplývá z potvrzení o provedených platbách. Z provedených důkazů však dle názoru soudu nevyplývá, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Z předložených listin tato skutečnost vyplývat nemůže a nevyplývá. Soud tak vychází z toho, že žalované byla částka 47 700 Kč poskytnuta bez právního důvodu, v takovém případě došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, která je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Právní posouzení vyplývá z ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Bylo dále prokázáno, že na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka postoupena na žalobce, který je tak aktivně legitimován k podání žaloby.6. Soud tak žalobě vyhověl, i když z jiného právního důvodu, než tvrdil žalobce, a uložil žalované povinnost k zaplacení částky 25 902,53 Kč, kdy z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 21 797,47 Kč. Dále byl přiznán úrok z prodlení od 21. 12. 2025, v souladu s ustanovením § 1970 OZ a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy počátek prodlení je vázán na marné uplynutí lhůty uvedené v předžalobní upomínce ze dne 17. 12. 2025. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 17 226,24 Kč soud žalobu zamítl, kdy nebylo prokázáno, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo a nárok žalobce tak není důvodný.7. O nákladech řízení rozhodl soud podle §142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch z 60 % (částka 25 902,53 Kč) a žalovaná úspěch z 40 % (částka 17 226,24 Kč), poměr úspěchu a neúspěchu žalobce tak činí 20 % z celkových nákladů. Náklady řízení představují částku 4 630 Kč, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 1 726 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 2 100 Kč (3 x 700 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb., 3x režijní paušál po 100 Kč, dle § 14b odst. 5 citované vyhlášky, a DPH 21%. Poměrná část nákladů tak činí částku 926 Kč.