37 C 79/2026-24 – Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 25. 2. 2026 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 14 343,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 13. 10. 2024 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru na základě které poskytl žalované úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit čerpaný úvěr, včetně úroku a poplatků v dohodnutých splátkách. Na svou pohledávku žalovaná, dle tvrzení žalobce, ničeho neuhradila. Žalobce požaduje přiznání částky 14 343,43 Kč, která představuje dlužnou jistinu ve výši 11 843,43 Kč a smluvní poplatek ve výši 2 500 Kč. Dále požaduje částku 847,01 Kč, která představuje smluvní úrok z jistiny. Požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena již za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.4. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne 13. 10. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 33058465, na jejímž základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr na nákup mobilního telefonu za kupní cenu 15 992 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr, včetně poplatku a úroku splatit v dohodnutých splátkách. Žalovaná nezaplatila, podle tvrzení žalobce, ničeho. Soud rovněž konstatoval odstupující dopis a předžalobní upomínku.10. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěry, tvrdil žalobce v žalobě, že před uzavřením smlouvy o úvěru důkladně posoudil úvěruschopnost žalované, kdy zjistil její příjem ve výši 23 000 Kč. Ke svým tvrzením však nedoložil ničeho. Na ústním jednání konaném dne 20. 5. 2026 byl žalobce soudem poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., o nutnosti dotvrdit a prokázat zkoumání úvěruschopnosti žalované, před poskytnutím úvěru. Po poučení žalobce doložil pouze listinu nazvanou „Zpráva o posouzení úvěruschopnosti“ z které vyplývá, že žalovaná měla být lustrována v centrální evidenci exekucí, byl zjištěn příjem 23 000 Kč měsíčně. Náklady na bydlení byly vyčísleny na částku 2 000 Kč měsíčně a splátky úvěrů ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žádné relevantní listiny však označeny, ani předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány příjmy, ani podstatné výdaje žalované.11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobce nesplnil a tomu odpovídá i výsledek.12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.16. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno žalobce si od žalované vyžádal pouze informace týkající se jejích příjmů a výdajů, které však nebyly nijak ověřovány a dokladovány. Současně nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné výdaje žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na úd