38 C 26/2026-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ: , IČO, , (dále jen „původní věřitelka“) s žalovaným uzavřela po prověření jeho úvěruschopnosti lustracemi v dostupných databázích prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách původní věřitelky dne 28. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný následně navýšil úvěr a čerpal částku 22 000 Kč, která mu byla vyplacena v období od 28. 12. 2024 převodem z bankovního účtu původní věřitelky na účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr měl být splacen nejpozději ke dni 27. 3. 2025, žalovaný však nehradil pravidelné měsíční splátky, ke dni 28. 3. 2025 se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně uvádí, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 12. 2024, (č.l. 16-17), že se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Podpis klienta chybí, je uvedeno, že byl odeslán SMS kód. Ve smlouvě je uvedena roční úroková sazba ve výši 300,42 % a RPSN ve výši 1 421,60 %, celková částka ke splacení ve výši 12 140 Kč, datum splatnosti dne 23. 1. 2025. Z dodatku č. 1 ze dne 30. 12. 2024 (č.l. 17) soud zjistil, že žalovanému byl úvěr navýšen na částku 15 000 Kč, celková částka ke splacení činila 18 170 Kč. Z dodatku č. 2 ze dne 4. 1. 2025 (č.l. 19) soud zjistil, že žalovanému byl úvěr navýšen na 19 000 Kč, celková částka ke splacení činila 22 914 Kč. Z dodatku č. 3 ze dne 8. 1. 2025 (č.l. 20) soud zjistil, že žalovanému byl úvěr navýšen na 22 000 Kč, celková částka ke splacení činila 26 424 Kč. Z dodatku č. 4 ze dne 7. 2. 2025 (č.l. 21) soud zjistil, že datum splatnosti úvěru bylo posunuto na 21. 2. 2025. Jednotlivé dodatky nejsou opatřeny podpisem žalovaného, kolonka pro podpis je prázdná. Z výpisu z běžného účtu u , Anonymizováno, . (č.l. 22-24) bylo zjištěno, že dne 28. 12. 2024 byla na účet číslo , č. účtu, poukázána okamžitá platba ve výši 10 000 Kč, dne 30. 12. 2024 platba ve výši 5 000 Kč, dne 4. 1. 2025 platba ve výši 4 000 Kč a dne 8. 1. 2025 platba ve výši 3 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu u , Anonymizováno, . bylo dále zjištěno, že dne 17. 6. 2015 byla na účet původní věřitelky z účtu žalovaného, č. , č. účtu, poukázána úhrada ve výši 1 Kč. Na dotaz soudu u banky žalovaného bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byly v rozhodném období připsány dílčí platby v celkové výši 22 000 Kč. Z předžalobní výzvy původní věřitelky ze dne 27. 3. 2025 (č.l. 28) soud zjistil, že původní věřitelka vyzývala žalovaného k zaplacení částky ve výši 23 992 Kč. Z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 15. 8. 2025, kterou žalobkyně doložila včetně potvrzení o podání doporučené zásilky (č.l. 26, 27) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 28 067,42 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 6 194 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2025 (č.l. 25) bylo zjištěno, že původní věřitelka oznámila žalovanému, že pohledávku za ním postoupila žalobkyni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 (ISAS), kterou žalobkyně doložila včetně seznamu postoupených pohledávek (č.l. 29) soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.4. Soud má za zjištěné, že dne 28. 12. 2024 poukázala původní věřitelka na účet žalovaného částku 10 000 Kč, dne 30. 12. 2024 částku 5 000 Kč, dne 4. 1. 2025 částku 4 000 Kč a dne 8. 1. 2025 částku 3 000 Kč, celkem tedy částku 22 000 Kč. Nebyla prokázána komunikace mezi původní věřitelkou a žalovaným o procesu pořízení elektronického podpisu žalovaného. Na smlouvě o úvěru bylo pouze uvedeno, že dne 28. 12. 2024 byl odeslán SMS kód na telefonní číslo , tel. číslo, a na emailovou adresu , e-mail, . Na jednotlivých dodatcích ke smlouvě o úvěru nebyl podpis ani nebylo uvedeno, že by byl odesílán SMS kód. Nebylo prokázáno, že žalovaný částku 22 000 Kč původní věřitelce nebo jejím právním nástupcům vrátil.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a původní věřitelkou, která dne 12. 12. 2024 pohledávku platně postoupila žalobkyni, nebyla sjednána smlouva o úvěru. Soud totiž nemohl dospět k závěru, že podpis na listině ze dne 28. 12. 2024 je právě podpisem žalovaného, když je pouze uvedeno, že žalovanému byl na telefonní číslo , tel. číslo, emailovou adresu zasílán SMS kód, přičemž na následných dodatcích č. 1, 2, 3 a 4 podpis absentuje zcela. Závěr, že došlo k uzavření smlouvy předkládaný žalobkyní, nelze dovodit ani ze skutečnosti, že z účtu žalovaného odešla dne 17. 6. 2015 platba ve výši 1 Kč na účet původní věřitelky. K plnění ve výši 22 000 Kč na účet žalovaného přesto došlo. Žalovaný nevrátil částku 22 000 Kč poskytnutou původní věřitelkou. Žalovaný se ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil o 22 000 Kč na úkor původní věřitelky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 je jako postupník aktuálním majitelem pohledávky za žalovaným žalobkyně. Žaloba je tak co do 22 000 Kč podána důvodně a soud jí v této části vyhověl. Soud neshledal žalobu důvodnou v části, jíž se žalobkyně domáhá dalších 1 892 Kč. O tuto částku se žalovaný na úkor původní věřitelky ani žalobkyně neobohatil. V této části musel soud žalobu zamítnout.9. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci , spisová značka, – , právnická osoba, z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , spisová značka, ) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne)předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, ale nebylo nijak doloženo, jakým způsobem původní věřitelka aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy, výdaje či existenci a výši dalších pohledávek žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Původní věřitelka nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí, proto by v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byla (i platně uzavřená) úvěrová smlouva z tohoto hlediska soudem považována za neplatnou.10. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.11. O nákladech ří