48 C 396/2025-14 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 116 166,57 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdce společnost , Anonymizováno, ., uzavřel dne , datum, s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, otištěné na zadní straně smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku na základě informací o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které byly poznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny dokumenty, zejména pracovní smlouvou výplatními páskami za 3 předcházející měsíce. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit i poplatek ve výši 32 882 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 25 064 Kč, a poplatku za komfortní splácení ve výši 6 318 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku, pojištění 3 339 Kč a všech poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 3 154 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Dle smluvních ujednání měl žalovaný zaplatit dluh do 1. 10. 2024. Poslední splátku uhradil dne 6. 4. 2023. Žalovaný na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 13 754 Kč. Dále společnost , Anonymizováno, ., uzavřel dne , datum, s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, otištěné na zadní straně smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku na základě informací o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které byly poznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny dokumenty, zejména pracovní smlouvou výplatními páskami za 3 předcházející měsíce. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 26 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit i poplatek ve výši 32 407 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 25 262 Kč, a poplatku za komfortní splácení ve výši 5 645 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky, úroku, pojištění 3 816 Kč a všech poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 2 593 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Dle smluvních ujednání měl žalovaný zaplatit dluh do 21. 3. 2025. Poslední splátku uhradil dne 6. 4. 2023. Žalovaný na pohledávku za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 13 754 Kč. Pohledávky z uvedených smluv byly ze strany společnosti , právnická osoba, postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Dále žalobce požaduje úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvního úroku z úvěru.Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 31. 12. 2022 soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč, uvedl mzdu ve výši 20 070 Kč, měsíční náklady 2 000 Kč, další příjem domácnosti 35 000 Kč, kdy žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný se základním vzděláním a má jeden zdroj příjmu, který doložil výplatními páskami. Ze smlouvy o úvěru z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 30 000 Kč za poplatek 32 882 Kč, žalovaný se jej zavázal splatit ve 21 měsíčních splátkách, dlužník ve smlouvě potvrdil, že úvěr převzal v hotovosti v místě bydliště. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 21. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč, uvedl mzdu ve výši 9 876 Kč, měsíční náklady 1 000 Kč, další příjem domácnosti 35 000 Kč, a výdaje na splátky předchozího úvěru 3 154 Kč kdy žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný se základním vzděláním a má jeden zdroj příjmu, který doložil výplatními páskami. Ze smlouvy o úvěru z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr 26 000 Kč za poplatek 32 407 Kč, žalovaný se jej zavázal splatit ve 24 měsíčních splátkách, dlužník ve smlouvě potvrdil, že úvěr převzal v hotovosti v místě bydliště. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohami ze dne 28. 4. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 31. 12. 2022 částku 30 000 Kč a 21. 3. 2023 částku 26 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit, dostal se do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.V době bezprostředně před uzavřením smlouvy o úvěru věřitelka zjistila o poměrech žadatele o úvěr, že žadatel pobírá mzdu ve výši 20 070 Kč poté 9 876 Kč, je svobodný, bydlící v nájmu, s měsíčními výdaji ve výši 2 000 Kč měsíčně. Bez jakéhokoli zřejmého podkladu zástupkyně původní věřitelky uvedla ještě další příjem domácnosti 35 000 Kč. Je zřejmé, že věřitelka uvedené podklady nijak neprověřovala, když smlouva byla uzavřena hned po vyplnění žádosti o úvěr a úvěr bezprostředně vyplacen v hotovosti. Uvedené měsíční náklady 1 000 – 2 000 Kč považuje soud za nepřiměřené nízké, tyto náklady nemohou pokrýt náklady bydlení v nájmu, na energie, jídlo, ošacení a případnou dopravu do zaměstnání. Další příjem domácnosti je pak v kartě uveden zjevně účelově, bez jakýchkoli podkladů a odporuje skutečnosti, že žalovaný má pouze jeden zdroj příjmu.Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřitel