58 C 108/2025-29 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se v řízení vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 36 099,79 Kč (sestávající z dlužné jistiny 30 000 Kč, poplatku 900 Kč a úroku do 29. 9. 2024 ve výši 5 199,79 Kč) spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 26. 4. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jím uvedený bankovní účet úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem a poplatky a náklady formou minimálních měsíčních plateb až do zaplacení celkové dlužné částky. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal doložením všech potřebných dokumentů (zejména výpisem z bankovního účtu, popř. zpřístupněním náhledu do bankovního účtu). Žalovaný vyčerpal celkem 30 575,68 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný smluvní podmínky neplnil řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 29. 9. 2024 zesplatnila. Žalovaný na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradil celkem 2 081 Kč. Pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni.2. Žalovaný se k uplatněným nárokům nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 31. 3. 2026. Žalovaný se k tomuto jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Dnem 26. 4. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli za pomoci elektronických prostředků úvěrovou smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně ve dnech 26. 4. 2024 a 5. 6. 2024 poskytla žalovanému, a to na bankovní účet č. , č. účtu, uvedený v úvěrové smlouvě, úvěr ve výši celkem 30 575,68 Kč. Za poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč se přitom žalovaný zavázal zaplatit částku celkem 39 748,38 Kč při sjednané úrokové sazbě 54,00 % ročně. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně evidovala, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 30 000 Kč, jeho měsíční závazky jsou pak ve výši 7 098 Kč (k tomu viz úvěrová smlouva včetně smluvních podmínek, přílohy č. 1 a standardních informací o spotřebitelském úvěru, fotokopie občanského průkazu žalovaného, to vše založeno v elektronickém spisu CEPR, dále potvrzení o provedení transakce na č. l. 12 spisu a doklady o průběhu kontraktace na č. l. 17-25 spisu).6. Žalovaný na svůj dluh z úvěrového smlouvy uhradil dne 31. 5. 2024 částku 2 081 Kč (k tomu viz tabulka umoření v elektronickém spisu CEPR).7. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek včetně výtahu ze seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 4. 2025, to vše v elektronickém spisu CEPR).8. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.9. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.).16. Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda právní předchůdkyně žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).17. Ačkoliv byla žalobkyně při jednání konaném dne 31. 3. 2026 vyzvána podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení, které všechny potřebné dokumenty žalovaný pro účely posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyni žalobkyně doložil, a k takto doplněným tvrzením předložila důkazy, žalobkyně tvrzení nedoplnila a žádné důkazní návrhy neoznačila (a nepředložila). Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke skutečnosti, zda vůbec a případně jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy prověřována a posouzena, v důsledku čehož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).18. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalovanému jako smluvní straně, která s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu uzavřela a které právní předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytla, právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ za podpůrného užití § 2993 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 575,68 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradil 2 081 Kč, soud žalobě vyhověl co do částky 28 494,68 Kč.19. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, protože pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nejsou zbylé žalobkyní uplatněné nároky, opírající se o tuto smlouvu, důvodné, a to ani nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužného zůstatku jistiny, v důsledku čehož se žalovaný dosud nemohl ocitnout v prodlení.20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnější žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 250,65 Kč. Úspěch žalobkyně