58 C 139/2025-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky celkem 18 269,62 Kč spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne 9. 12. 2024 prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 13 100 Kč s možností postupného čerpání, zatímco žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem 1,02 % denně a smluvními poplatky (za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z této tranše, za službu „Klidné spaní“ ve výši 54,90 Kč, za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a za službu „Informační SMS servis“ ve výši 14,40 Kč) vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách. Žalované byl na bankovní účet č. , č. účtu, vyplacen žalobkyní dne 9. 12. 2024 úvěr ve výši 8 000 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou denních splátek, žalobkyně úvěrovou smlouvu dne 9. 4. 2025 emailem vypověděla. Žalovaná částka pak představovala jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč, smluvní úrok ve výši 9 709,09 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 159,20 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 54,90 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč, poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 14,40 Kč a smluvní pokutu ve výši 167,03 Kč. Jdeli o posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně uvedla, že postupovala podle interní metodiky schválené ČNB, konkrétně shromáždila informace poskytnuté jí žalovanou o svých osobních a rodinných poměrech, příjmech a výdajích, nahlédla do příslušných registrů, zejména do BRKI, NRKI, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, přičemž ověřená výše čistého příjmu žalované činila 25 000 Kč, což podle žalobkyně umožňovalo bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované.2. Žalovaná se k uplatněným nárokům nikterak nevyjádřila.3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 2. 4. 2026. Žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nepožádala. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila a ani včas z důležitého důvodu nepožádala o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Dne 9. 12. 2024 žalobkyně a žalovaná za pomoci elektronických prostředků uzavřely úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla téhož dne na účet žalované č. , č. účtu, , uvedený v úvěrové smlouvě, úvěr ve výši 8 000 Kč. Ten se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit v denních splátkách od 10. 12. 2024 do 31. 5. 2026 ve výši 86,87 Kč (k tomu viz autorizace ověření totožnosti, smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informací pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů, předpisu denních splátek, dále fotokopie občanského průkazu žalované, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, to vše založeno v elektronickém spisu CEPR, a sdělení banky na č. l. 10 spisu).6. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná žalobkyni sdělila, že její čistý měsíční příjem činí 24 000 Kč, její pravidelné měsíční výdaje na půjčky jsou ve výši 1 500 Kč, na bydlení pak 10 000 Kč s tím, že další nezbytné výdaje jsou 3 000 Kč a ostatní zbytné výdaje dosahují částky 5 000 Kč (k tomu viz výpis o posouzení úvěruschopnosti v elektronickém spisu CEPR).7. Dokument „Identifikované příjmy“ (založeno v elektronickém spisu CEPR) pak zachycuje přehled příchozích transakcí na účet žalované za období od 11. 12. 2023 do 4. 12. 2024 opatřený závěrem žalobkyně, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 23 314 Kč.8. S ohledem na níže uvedené právní posouzení pak soud z ostatních provedených důkazů nezjistil pro rozhodnutí ve věci již nic podstatného.9. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalované, tzn., zda žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalované (zejména porovnáním jejích běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalované nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).16. Soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů sdělených jí žalovanou a z příchozích plateb na účet žalované za shora uvedené období. Ze žalobkyní předložených dokumentů však nevyplývá, jaký byl zdroj příjmů žalované, zda se jednalo o příjem ze zaměstnání, podnikání, kapitálový příjem aj., z přehledu příchozích plateb poukázaných na účet žalované tak nelze ani zjistit, které z příchozích plateb jsou skutečně takovým příjmem žalované (v tomto ohledu žalobkyně nepředložila např. výplatní pásky žalované). Přitom samotná skutečnost, že na účet žalované byly za určité období připsány příchozí platby v nějaké souhrnné výši, ještě podle názoru soudu nevypovídá o reálném disponibilním příjmu žalované. Žalobkyně tak nepřesvědčila soud, že by příjmy žalované řádně ověřila. Jdeli o výdaje žalované, žalobkyně neprokázala, že by je jakkoliv ověřovala. Neprokázala ani své tvrzení, že by nahlédla do příslušných registrů, zejména pak do BRKI a NRKI. Přitom kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti spotřebitele lze učinit (pouze a jen) tehdy, dojdeli k ověření jak příjmové stránky spotřebitele, tak jeho výdajové stránky. Soud byl připraven v tomto ohledu žalobkyni poučit při jednání podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a upozornit ji, že neprokáželi, že úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumala, bude ve sporu úspěšná pouze částečně. Žalobkyně však svou neúčastí při jednání takové poučení znemožnila. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní k prokázání skutečnosti, že by úvě