58 C 152/2025-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 780 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne 21. 4. 2023 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla téhož dne žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 8 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zaplatit do dne 21. 6. 2024, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 062 Kč, částku celkem 14 868 Kč sestávající z jistiny úvěru 8 000 Kč, úroku v pevné výši 406 Kč (při úrokové sazbě 8 % ročně), úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření úvěrové smlouvy ve výši 3 920 Kč, dále úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 102 Kč a úhrady za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši 1 440 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek, výdaje žalovaného pak z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátku ve výši 1 026 Kč uhradil dne 23. 11. 2023. Pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla s účinností ke dni 25. 3. 2025 postoupena žalobkyni. Žalovaná částka představovala neuhrazenou jistinu 5 907,39 Kč, smluvní úrok 256,72 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření úvěrové smlouvy ve výši 2 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 787,32 Kč, úhradu za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši 1 028,57 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku 8 % ročně od 22. 6. 2024 do zaplacení (za období do 20. 2. 2025 kapitalizovaného ve výši 530,08 Kč) a zákonného úroku z prodlení od 22. 6. 2024 do zaplacení (za období do 20. 2. 2025 kapitalizovaného ve výši 1 037,81 Kč).2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 17. 2. 2026. Žalovaný se k tomuto jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Ze žádosti žalovaného o úvěr ze dne 19. 4. 2023 (k tomu viz č. l. 11 spisu) soud zjistil, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr 10 000 Kč, k čemuž uvedl, že je svobodný, vyživuje 1 dítě, bydlí v nájmu, je zaměstnaný, a to do 31. 5. 2023, u společnosti , právnická osoba, , jeho měsíční mzda činí 23 743 Kč, na bydlení a energie vydává měsíčně 5 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 5 000 Kč měsíčně, dále hradí „EXE“, na kterou zbývá doplatit celkem 27 000 Kč, a výživné ve výši 4 468 Kč měsíčně.6. Z pracovní smlouvy (k tomu viz č. l. 12 spisu) soud zjistil, že žalovaný je do 31. 5. 2023 zaměstnán u shora uvedeného zaměstnavatele.7. Z výplatních pásek za období od prosince 2022 do února 2023 (k tomu viz č. l. 13-14 spisu) soud zjistil, že čistá měsíční mzda žalovaného se pohybuje v rozmezí od 22 322 Kč do 25 794 Kč, přičemž z této čisté mzdy jsou prováděny srážky na exekuci – nepřednostní v rozsahu 2-3 tisíce.8. Z úvěrové smlouvy (založeno v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil, že ji právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 4. 2023, přičemž týž den poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti neúčelový úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v celkem 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč.9. Z transakční historie (založeno v elektronickém spisu CEPR) soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradil v období od 22. 4. 2023 do 23. 11. 2023 částku celkem 4 088 Kč.10. Dále soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni (k tomu viz smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a výtah ze seznamu postoupených pohledávek, to vše v elektronickém spisu CEPR).11. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.12. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávka za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.).19. Dále soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda právní předchůdkyně žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).20. Soud provedeným dokazováním zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ověřila příjem žalovaného ze zaměstnání, nezjistil však již, že by rovněž ověřila žalovaným uvedené výdaje. Žalobkyně v této souvislosti, navzdory danému poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., nepředložila žádné výpisy z bankovního účtu, taktéž neprokázala své tvrzení, že by nahlédla do veřejných registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Má-li být ale zachována alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné nejen bez reálného zjištění pravidelných příjmů spotřebitele, tak i jeho podstatných, zcela základních, výdajů, které lze u každého člověka rozumně očekávat. Nadto i s ohledem na samotné tvrzení žalovaného, že vyživuje jedno dítě a má exekuci, příp. exekuce, se měla právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopností žalovaného detailněji zabývat. Výše poskytnutého úvěru 8 000 Kč a měsíční splátky ve výši 1 062 Kč není rozhodující, neboť i při nižších úvěrech může dojít k nežádoucímu zadlužení spotřebitele v důsledku sjednaných poplatků spojených s poskytnutým úvěrem, a to zvláště při kumulaci několika spotřebite