58 C 18/2026-14 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení shora specifikovaných částek spolu s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 2. 7. 2024 prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě zaslala žalovanému téhož dne na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 9 000 Kč vrátit žalobkyni formou tří měsíčních splátek do 8. 9. 2024. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce si žalobkyně vyžádala od žalovaného informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových nebo výdajových poměrech, které ověřila dokumenty vyžádanými od žalovaného. Na jejich základě pak žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný je úvěruschopný. Žalovaný však na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce ničeho neuhradil. Žalovaná částka představovala jistinu spolu s poplatkem ve výši 24 000 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 145 Kč.2. Žalovaný se k uplatněným nárokům nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 31. 3. 2026. Žalobkyně se z tohoto jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nepožádala, žalovaný se bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Soud zjistil, že dne 2. 7. 2024 v 15:40 hod. žalovaný elektronicky (PIN kódem) podepsal smlouvu o zápůjčce (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne na bankovní účet č. , č. účtu, , uvedený v úvěrové smlouvě, finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se přitom smluvně zavázal vrátit žalobkyni částku 24 000 Kč, a to formou tří splátek po 8 000 Kč. RPSN činila 1 689 % (k tomu viz úvěrová smlouva a výpis z běžného účtu v elektronickém spisu CEPR).6. S ohledem na níže uvedené právní posouzení pak soud z ostatních provedených důkazů (založených v elektronickém spisu CEPR) nezjistil pro rozhodnutí ve věci již nic podstatného.7. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Soud poté, co zjištěný skutkový stav posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, dospěl k právnímu závěru, že žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).14. Žalobkyně k prokázání toho, že prověřovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného, neoznačila (a ani nepředložila) žádné relevantní důkazní návrhy. Soud tak byl připraven žalobkyni náležitě poučit při jednání podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a upozornit ji, že neprokáželi, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy prověřovala a posoudila, bude ve sporu úspěšná pouze částečně. Žalobkyně však svou neúčastí při jednání takové poučení znemožnila.15. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k prokázání skutečnosti, zda vůbec a případně jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy prověřována a posouzena, v důsledku čehož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).16. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalovanému jako smluvní straně, která úvěrovou smlouvu se žalobkyní uzavřela a které žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytla, právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ za podpůrného užití § 2993 o. z.). Vzhledem k tomu, že soud zjistil, že žalovaný na základě úvěrové smlouvy čerpal částku 15 000 Kč, na dluh z této smlouvy však ničeho neuhradil, soud žalobě vyhověl co do částky 15 000 Kč. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.17. Jde-li o zbylé nároky žalobkyně, ty soud posoudil jako nedůvodné a žalobu v této části zamítl. Pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení smluvního poplatku, smluvně sjednaných nákladů spojených s upomínáním žalovaného a ani právo na smluvní pokutu, jakož jí nevzniklo ani právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti poskytnuté jistiny úvěru, v důsledku čehož se žalovaný dosud nemohl ocitnout v prodlení.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, a to v souladu s § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.