58 C 76/2025-31 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vůči žalovanému zaplacení shora specifikované částky spolu s příslušenstvím, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dříve pod obchodní firmou , právnická osoba, , jako podnikatel v oboru poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (dále jen „původní věřitel“), poskytl žalovanému dne 29. 1. 2024 v souvislosti s jednáním o uzavření smlouvy, kterou však žalobkyně není schopna doložit, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku 20 000 Kč (platba byla identifikována variabilním symbolem , var. symbol, ). Pohledávka za žalovaným pak byla původním věřitelem postoupena společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která tuto pohledávku následně postoupila žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřil.3. Soud rozhodl věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.”), bez nařízení jednání, protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobních tvrzení. Žalobkyně s tímto procesním postupem souhlasila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud jeho souhlas předpokládat (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovil souhlas.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Dne 29. 1. 2024 v 10:11 hod. byla na účet žalovaného č. , č. účtu, připsána platba 20 000 Kč identifikovaná variabilním symbolem shodujícím se s rodným číslem žalovaného. Tato platba byla odeslána původním věřitelem (k tomu viz potvrzení o provedené platbě v elektronickém spisu CEPR, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 9 spisu).6. Dne 18. 5. 2025 původní věřitel a společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě původní věřitel postoupil společnosti , právnická osoba, . pohledávky vzniklé ze smluv o zápůjčce a specifikované v připojeném seznamu pohledávek. V tomto seznamu je pohledávka za žalovaným identifikována číslem smlouvy , číslo, a ID úvěru , název, . Dne 22. 5. 2025 společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě společnost , právnická osoba, . postoupila žalobkyni pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru, které uzavíral původní věřitel, a které byly specifikovány v připojeném seznamu pohledávek. V tomto seznamu je pak pohledávka za žalovaným identifikována referenčním číslem , číslo, (k tomu viz příslušné smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh v elektronickém spisu CEPR a na č. l. 14-28 spisu).7. Původní věřitel dopisem ze dne 20. 6. 2025 informoval žalovaného, že pohledávka za ním z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. , číslo, byla postoupena společnosti , právnická osoba, . a následně žalobkyni. Ta vyzvala žalovaného výzvou ze dne 20. 6. 2025, předanou k poštovní přepravě téhož dne a odeslanou na adresu místa trvalého pobytu žalovaného, k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , a to ve lhůtě tří dnů (k tomu viz oznámení o postoupení pohledávky, výzva k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku, to vše v elektronickém spisu CEPR).8. Z ostatních provedených důkazů pak soud již nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé nic podstatného.9. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1887, § 2991, § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Otázku úroku z prodlení pak soud posoudil zejména podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Po provedeném dokazování vzal soud předně za prokázané, že pohledávka za žalovaným z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. 18793159 byla postoupena žalobkyni, čímž je dána její aktivní legitimace ve sporu (§ 1879, § 1880 odst. 1, § 1887 o. z.).13. Dále vzal soud za prokázané, že původní věřitel poskytl na bankovní účet žalovaného dne 29. 1. 2024 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný přitom v řízení ani netvrdil, že by tyto prostředky původnímu věřiteli nebo žalobkyni vrátil. Soud proto žalobě v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud, vycházeje z domněnky v § 573 o. z., dospěl k závěru, že předžalobní výzva k plnění se do dispoziční sféry žalovaného dostala dne 25. 6. 2025 a po uplynutí třídenní lhůty, stanovené ve výzvě, se žalovaný ocitl v prodlení. Žalobkyni tedy náleží nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne 1. 7. 2025 (§ 607, § 1958 odst. 2, § 1970 o. z.).14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady řízení ve výši celkem 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem v souhrnné výši 1 815 Kč stanovené podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 a odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a skládající se z odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a podání návrhu ve věci samé včetně jeho doplnění, což je nutno považovat za jediný úkon) při sazbě za úkon ve výši 400 Kč, dále z paušální částky za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 × 100 Kč) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o plnění k rukám advokátky žalobkyně pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.16. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení právní zástupkyně žalobkyně aplikoval ustanovení § 14b a. t., protože řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní – jak je soudu z úřední činnosti známo – ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.