11 C 14/2021-39 — Okresní soud v Chrudimi

Žalobce se návrhem ze dne 19. 10. 2020 domáhal na žalovaném zaplacení 74 439,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 72 959,63 od 14.10.2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 107,93 Kč, jakož úroku ve výši 24 849,78 Kč, jakož i úroku ve výši 21,99% ročně z částky 72 959,63 Kč od 14.10.2020 do zaplacení, z titulu dluhu z kreditní karty, který žalovaný čerpal, avšak řádně jej nesplácel. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, neboť jej nepodařilo doručit žalovanému. Soud účastníkům tento postup podle § 101 odst. 4 o. s. ř., i na základě předchozího postoje žalobce, navrhl a současně sdělil právní názor (č.l. 20), z něhož následně v tomto rozhodnutí vycházel. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 10. 4. 2002 smlouvu o úvěru na kreditní kartě s tím, že výši úroku je třeba nalézt ve vyhlášených oznámeních banky, kdy podmínky a způsob jejich vyhlášení smlouva neuvádí (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 10 a 12). Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel jej řádně a žalobce úvěr ke dni 1. 11. 2019 zesplatnil č.l.13) a od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 17.10.2019 (č.l.19) Dle výpisu z účtu (č.l. 13) žalovaný dlužil nejpozději ke dni 1.11.2019 celkovou částku 98.971,73 Kč, přičemž dle žalobce dluh na jistině činil 74.439,63 Kč. Úroky z prodlení za dobu do 13.10.2020 činily 2.107,93 Kč (č.l. 3) Žalovaný těmto tvrzením, kalkulacím a důkazním prostředkům nijak neoponoval. Po právní stránce soud věc posoudil takto. [ulice] smlouva se řídila ustanovením § 497 obchodního zákoníku Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na vrácení dosud nesplacené jistiny je důvodný. Žalobce tak oprávněně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny, kterou mu poskytl. Žalovaná jistina ze smlouvy, od níž žalobce odstoupil, byla splatná nejpozději dne 1.11. 2019. Od následujícího dne má žalobce nárok na úrok z prodlení. Žalobce tak oprávněně požaduje po žalovaném zaplacení žalované částky, včetně poplatků a úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s. § 2 nařízení vlády ČR č. 351/2013 (výrok I.) Žalobce požadoval i zaplacení úvěrového úroku, přičemž tento nárok dovozoval (č.l. 23) ze svého Oznámení o úrokových sazbách ze dne 14. 2. 2018, na něž smlouva odkazuje. Samotné oznámení není opatřeno podpisem žalovaného a ani ve smlouvě o úvěru není výše úroku uvedena a to ani rámcově svou minimální a maximální částkou. Ujednání o této podstatné náležitosti úvěrové smlouvy není možno považovat za určité ve smyslu § 37 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964, Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů („ občanský zákoník 1964) a proto je soud nepovažoval za platně sjednané, kdy přihlédl k tomu, že žalovaný měl postavení spotřebitele a odkaz na výši úvěrového úroku bez toho, aby bylo alespoň vymezeno pásmo, v němž se úrok může pohybovat, považoval za ujednání neplatné ve smyslu § 55 odst. 2 občanského zákoníku 1964. Proto soud žalobu v části, v níž žádala zaplacení nesjednaného úroku z úvěru, zamítl (výrok II.). Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, kdy žalobce byl mimo část příslušenství plně úspěšný. Má tedy nárok na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.980 - Kč, a nákladů právního zastoupení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou 2 krát 4.100 - Kč za 2 úkony právní služby v plné sazbě dle § 7 advokátního tarifu (příprava s převzetím věci, podání žaloby - § 11 odst. 1 advokátního tarifu) a 1 x odměnou v poloviční výši (předžalobní výzva - § 11 odst. 2 a 3 advokátního tarifu), tj. odměna celkem 10.250 - Kč. Předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem není úkonem, za nějž náleží odměna dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tak jako za přípravu s převzetím věci, což je úkon, který této výzvě předchází, resp. za žalobu, která následuje po marné předžalobní výzvě. Žalobce má dále nárok na režijní paušál ve výši 3 krát 300 - Kč, podle § 11 a § 13 advokátního tarifu, což dohromady činí 11.150 - Kč a k tomu 21 % DPH ve výši 2.341,50 Kč Celkem tak náklady řízení činí 16.471,50 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.