11 C 143/2021-49 — Okresní soud v Chrudimi

Žalobce se návrhem z 5. 3. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení: a) částky ve výši 74 757,08 Kč s úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky 74 614,08 Kč od 26. 1. 2021 do 19. 2. 2021, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 74 614,08 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 74 614,08 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 146,03 Kč; b) částky ve výši 7 341,51 Kč s úrokem ve výši 17,90 % ročně z částky 7 341,51 Kč od 26. 1. 2021 do 19. 2. 2021, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 7 341,51 Kč od 5. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 7 341,51 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 333,26 Kč, z titulu dluhu z úvěru, který žalovaný čerpal, avšak řádně jej nesplácel. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že každý žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Na základě obsahu spisu soud neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Soud považoval nárok za prokázaný, věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup účastníkům navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti. Žalovaný uzavřel s žalobcem dne 18. 7. 2019 rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 39), kdy na základě dodatků ze dne: 8.12. 2019 čerpal úvěr ve výši 77.896 - Kč s úrokem 15,9% ročně (č.l. 14); a ze dne 22.12.2019 čerpal úvěr ve výši 12.000 - Kč s úrokem 17,9% ročně (č.l.1 6), avšak nesplácel je řádně a žalobce úvěr zesplatnil. Dle výpisu z účtu (č.l. 30 a 32) žalovaný dlužil nejpozději ke dni 26.1.2021 na jistině 74.614,00 Kč, na poplatcích šlo o 143 - Kč, na běžném úroku činil ve té době dluh 7.341,51 Kč; 26.1.2021 na jistině 7.341,51 Kč a na úroku dlužil 333,26 Kč. Žalovaný těmto tvrzením a důkazům neoponoval. Po právní stránce soud věc posoudil takto. [ulice] smlouva o úvěru se řídí ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Bližší úprava práv a povinností smluvních stran je podrobně upravena ve smlouvě a dále v obchodních podmínkách a v sazebníku, které jsou součástí smlouvy. Na základě takto zjištěného obsahu práv a povinností dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Žalobce tak oprávněně požaduje po žalovaném zaplacení žalované částky, kterou mu poskytl na základě smlouvy o úvěru. Žalovaná jistina byla splatná dne 26.1.2021. Od následujícího dne má žalobce nárok na úrok z prodlení. Žalobce tak oprávněně požaduje po žalovaném zaplacení žalované částky, včetně poplatků za vedení účtu a za pojištění, běžného úroku a úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s. § 2 nařízení vlády ČR č. 351/2013 (výrok I.) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, kdy žalobce byl plně úspěšný. Má tedy nárok na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.284 - Kč (výrok II.). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.