11 C 172/2021-46 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem ze dne 28.4.2021 žalobce domáhal žalovaném zaplacení 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 8.000 - Kč od 29.8.2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 207,40 Kč, s kapitalizovaným úvěrovým úrokem ve výši 1.660 - Kč. V žalobě uvedl, že věřitel s žalovaným prostřednictvím webového portálu uzavřeli smlouvu o úvěru ([anonymizováno]), a žalobce proto odeslal žalovanému částku 6.000 - Kč. 2. Z listiny označené jako smlouva o úvěru soud zjistil, že měla být mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena tato smlouva. Její obsah koresponduje s tvrzeními žalobce shora. Nicméně smlouva není žalovaným podepsána, podle žalobce mělo k jejímu uzavření dojít elektronickou cestou. Z výpisu z účtu pak bylo zjištěno, že věřitel převedl žalovanému dne [číslo] a [číslo] na jeho účet celkem 8.000 - Kč (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 17 a 20) .Věřitel postoupil pohledávku žalobci. Žalovaný těmto tvrzením a důkazním prostředkům neoponoval 3. Soud účastníkům sdělil právní názor na věc. Podáním ze dne 18.8.2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět a soud v rozsahu zpětvzetí řízení podle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“ zastavil (´výrok II.) Právní posouzení 4. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). 5. Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 občanského zákoníku). Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. (§ 546 občanského zákoníku). 6. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Žalobce sice popsal způsob uzavření smlouvy, nicméně podstatou problému je to, že žalobce neprokázal, že by žalovaný skutečně uzavřel smlouvu s obsahem, jak jej tvrdí žalobce. To, že by žalovaný uzavřel právě tu smlouvu, kterou pak žalobce předložil soudu, prokázáno není. Soudu nebylo doloženo, jaké znění smlouvy žalovaný odsouhlasil. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Věřitel prokazatelně poskytl žalovanému částku 8.000 - Kč, jde o plnění bez právního důvodu, žalovaný tak je povinen tuto částku žalobci vrátit, neboť věřitel na něj pohledávku postoupil podle § 1879 občanského zákoníku. Současně má žalobce též nárok na úroky z prodlení z této částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nař. vl. 351/2013 Sb. V této části proto soud žalobě vyhověl (výrok I.). 7. Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek ve výši 400 - Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za tři úkony právní služby za něž dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“, náleží odměna 300 - Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů 100 - Kč za jeden úkon celkem ve výši 3 krát 400 - Kč, tj. 1.200 - Kč, což po přičtení 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), spolu se zaplaceným soudním poplatkem 700 - Kč činí 2.252 - Kč, přičemž po zohlednění zavinění zastavení řízení žalobcem představuje úspěch žalobce 33%, což činí 743 - Kč které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.). 8. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.