3 C 235/2021-29 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 19.5.2021 domáhal se žalobce proti žalovanému zaplacení 101 724,67 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 27 819,16 Kč, s úrokem ve výši 17,93 % ročně z částky 100 639,67 Kč od 18.5.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 192,42 Kč, se zákonným úrokem ve výši 10 % ročně z částky 101 724,67 Kč od 18.5.2021 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 15.5.2018 úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které žalobce poskytl žalovanému dne 16.5.2018 120 000 Kč, které se dle smlouvy žalovaný zavázal žalobci splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 3 058 Kč. Úroková sazba byla sjednána 17,93 % ročně. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil 57 285 Kč, nesplácel ale řádně a včas, žalobce proto v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil ke dni 16.1.2020 a žalovaného vyzval k zaplacení celkového dluhu. Po zesplatnění žalovaný uhradil ještě 3 015 Kč. 2. Ve věci byl dne 27.5.2021 vydán elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 25.8.2021 zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, ačkoliv byl soudem včas a řádně předvolán. 4. Usnesením ze dne 17.9.2021 byl žalobce soudem vyzván, aby doložil, jak zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. 5. Žalobce doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 6.10.2021 tak, že odkázal na judikaturu Soudního dvora evropské unie s tím, že nic nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací podaných spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, poskytovateli úvěru pak není uložena povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. 6. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a o revolvingovém úvěru uzavřené dne 15.5.2018 mezi žalobcem a žalovaným pod [číslo] bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému hotovostní úvěr 120 000 Kč vyplacením na běžný účet žalovaného, žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 058 Kč, úrok byl sjednán 17,93 % ročně. 7. Z materiálů žalobce bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena z jeho příjmu 12 000 Kč čistého měsíčně, žalobce vycházel z toho, že žalovaný je svobodný, žije u rodičů, nemá vyživovací povinnosti, splácí dosavadní úvěry měsíčně 3 120 Kč + 1 593 Kč. 8. Z dokladů o platbách bylo ověřeno, že žalovaný na úhradu dluhu z úvěru, který je předmětem tohoto sporu zaplatil celkem 60 300 Kč. Úvěr byl zesplatněn žalobcem ke dni 16.1.2020. 9. Před podáním žalobce doručil žalovanému předsporovou výzvu. 10. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázány tyto skutečnosti. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 15.5.2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobce na účet žalovaného poukázal dne 16.5.2018 částku 120 000 Kč. Dle smlouvy se žalovaný zavázal úvěr splácet po 3 058 Kč měsíčně. Žalovaný úvěr nesplácel řádně, žalobce proto v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil ke dni 16.1.2020 a žalovaného vyzval k okamžitému zaplacení. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 60 300 Kč. Žalobce před poskytnutím úvěru zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, vycházel z jeho příjmu 12 000 Kč čistého, z toho, že bydlí u rodičů, je bez závazků a splácí dva úvěry celkem 4 713 Kč. 11. Prokázané skutečnosti soud po právní stránce hodnotil takto: 12. Dle § 86 odst. 1-2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Dle § 87, odst. 1 věta prvá téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. Soud má za to, že úvěrová smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná s ohledem na ust. § 87, odst. 1, věta prvá z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Pokud měl žalovaný čistý měsíční příjem 12 000 Kč a byla dohodnuta splátka 3 058 Kč měsíčně, pak mu po zaplacení splátky dle smlouvy zbývalo 8 942 Kč měsíčně, to odpovídá částce 298 Kč na den k uspokojení všech jeho životních potřeb, tj. nákladů na bydlení, stravu, ošacení, obutí, hygienu, sportovní a kulturní vyžití, náklady spojené se zaměstnáním, případně léky atp. Je nereálné, že by taková částka mohla, a to dlouhodobě – 6 let, žalovanému postačovat. A to soud nezapočítává v době poskytnutí úvěru existující splátky na jiné dluhy v celkové výši 4 713 Kč měsíčně, to by žalovanému nezbývalo 8 942 Kč na měsíc, ale jen 4 229 Kč, tzn. 141 Kč na den. Nelze argumentovat tím, že žalovaný je svobodný a bydlí u rodičů, takže nemá žádné náklady na bydlení. Žádný právní předpis nestanoví, že by měli rodiče povinnost bezplatně poskytovat svým dospělým a soběstačným dětem bydlení, dokonce včetně úhrad nákladů spojených s bydlením. Naopak ve smyslu § 886 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. má dítě (a to dokonce i nezletilé, má-li vlastní příjem) povinnost finančně se podílet na nákladech domácnosti (tzn. i nákladech bydlení). Žalobce při poskytování úvěru žalovanému měl dostatek informací k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, ale vyvodil z nich dle soudu nesprávný závěr. Soud je toho názoru, že již při uzavírání smlouvy o úvěru muselo být zřejmé, že žalovaný nebude schopen splátky, které byly dohodnuty, řádně plnit. Jestliže je smlouva neplatná, soud vypořádá vztah mezi účastníky dle § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. jako bezdůvodné obohacení, žalovaný musí vydat to, co na základě neplatné smlouvy získal, tj. 120 000 Kč, vzhledem k tomu, že již žalobci zaplatil 60 300 Kč, shledal soud nárok žalobce oprávněným do částky 59 700 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku č.89/2012 S. Do této výše bylo žalobě vyhověno. Úrok byl přiznán tak, jak žalobce požadoval, tj. od 31.1.2020, je tedy zahrnuto i období, které žalobce kapitalizoval. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta. 15. Žalobce byl ve věci úspěšný do 59 %, do 41 % byl neúspěšný, rozdíl v jeho prospěch činí 18 %, soud mu proto dle § 142, odst. 2 občanského soudního řádu přiznal právo na náhradu 18 % nákladů řízení, když celé jsou tvořeny právním zastoupením za 4 úkony po 5 180 Kč, 4krát 300 Kč paušál, cestovné 234,90 Kč + 1 117,60 Kč, náhrada za promeškaný čas 800 Kč, 21 % DPH, soudní poplatek 4 070 Kč, celkem 33 197,73 Kč.