8 C 205/2015-149 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u soudu dne 5. 10. 2015 domáhala určení, že okamžité zrušení jejího pracovního poměru k žalovanému, které jí bylo doručeno 11. 8. 2015 je neplatné. Uvedla, že se v listopadu 2015 dozvěděla, že jí žalovaný dal výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce. S tím ale nesouhlasila, proto žalovanému podle § 69 odst. 1 zákoníku práce oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání a podala žalobu na určení neplatnosti výpovědi, která jí byla dána v době, kdy byla v pracovní neschopnosti. Po skončení pracovní neschopnosti ji žalovaný jednostranně přeřadil na jinou práci označenou jejím druhem jako„ zřízenec kulturních zařízení, PT-3“. S tím žalobkyně nesouhlasila, což žalovanému sdělila dopisem ze dne 28. 6. 2015. Žalovaný dne 11. 8. 2015 doručil žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru, protože se po převedení na jinou práci po skončení pracovní neschopnosti do práce nedostavovala. Protože žalobkyně výpověď z pracovního poměru, kterou jí dal žalovaný podle § 52 písm. g) zákoníku práce považuje za neplatnou, neměl žalovaný ani možnost podle § 41 odst. 2 písm. a) zákoníku práce převést žalobkyni na jinou práci a odmítnutí jejího výkonu žalobkyní nelze hodnotit jako porušení pracovní kázně, pro které by bylo možno okamžitě zrušit její pracovní poměr. V průběhu řízení žalobkyně doplnila, že v paralelním řízení bylo určeno, že uvedená výpověď, kterou jí žalovaný dal podle § 52 písm. g) zákoníku práce, byla určena neplatnou. Dále doplnila, že ani druhý důvod, pro který byla převedena na jinou práci, nebyl dán, protože nedošlo ke změně kvalifikačních předpokladů pro výkon práce, která byla sjednána v její pracovní smlouvě. 2. Žalovaný ve svém vyjádření se žalobou projevil nesouhlas a uvedl, že napadené okamžité zrušení pracovního poměru bylo po právu. 3. Z pracovní smlouvy, kterou žalobkyně uzavřela se žalovaným 1. 12. 1988, soud zjistil, že pracovní poměr žalobkyně k žalovanému trvá od 1. 12. 1988, kdy jako druh práce byla sjednána práce průvodce v žalovaném muzeu, které bylo také určeno jako místo výkonu práce. 4. Z dohody ze dne 22. 6. 1990 soud zjistil, že účastníci ujednali změnu shora uvedené pracovní smlouvy a s účinností od 1. 7. 1990 byl jako druh práce žalobkyně u žalovaného sjednána práce odborného restaurátora – konzervátora a byl sjednán popis této práce. 5. Z výpovědi ze dne 23. 10. 2013 soud zjistil, že žalovaný uvedeného dne dal žalobkyni výpověď podle § 52 písm. g). 6. Z rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci [datum], rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 9. 2018, [anonymizováno] [číslo jednací], který nabyl právní moci [datum] a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 7. 2019, č.j. [číslo jednací], kterým bylo dovolání žalovaného odmítnuto, soud zjistil, že bylo soudem určeno, že výpověď z pracovního poměru, kterou dal žalovaný žalobkyni 23. 10. 2013 podle § 52 písm. g) zákoníku práce je neplatná. 7. Z protokolu o seznámení žalobkyně s převedením na jinou práci ze dne 19. 6. 2015 soud zjistil, že uvedeného dne žalovaný žalobkyni oznámil, že jí přeřadil na práci zřízence v kulturních zařízeních – PT3-dohled a zajišťování provozu při samostatných prohlídkách návštěvníků, a to v důsledku skutečnosti, že žalobkyně dostala výpověď podle § 52g zákoníku práce a dále že pozbyla předpokladů pro vykonávání dosavadní práce na pozici restaurátora, ke které je vyžadována licence ministerstva kultury ČR. Z protokolu je zřejmé, že žalobkyně s převedením nesouhlasí a odmítla protokol podepsat. 8. Z přípisu žalobkyně žalovanému opatřeného prezenčním razítkem žalovaného z 22. 6. 2015 soud zjistil, že uvedeného dne žalobkyně sdělila žalovanému, že s přeřazením na jinou práci nesouhlasí a žádá o přidělování práce restaurátora v sjednané pracovní smlouvě. 9. Z přípisu žalovaného ze dne 22. 6. 2015 bez doložení doručení žalobkyni soud zjistil, že uvedeného dne žalovaný žalobkyni sdělil, že pro práci restaurátorky nemá odpovídající kvalifikaci, a protože jí byla dána výpověď podle § 52g zákoníku práce, je oprávněn ji převést na jinou práci a že neomluvená absence bude považována za porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem a může to být důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru. Tímto přípisem žalovaný nevyjádřil svoji ochotu přidělovat žalobkyni práci podle pracovní smlouvy. 10. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 10. 8. 2015 soud zjistil, že žalovaný přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru žalobkyně k němu pro závažné porušování pracovních povinností, které vyplývají z právních předpisů pro žalobkyní vykonávanou práci, a to konkrétně z toho důvodu, že žalobkyně, která byla v době od 23. 10. 2013 do 18. 6. 2015 v dočasné pracovní neschopnosti se od 20. 6. 2015 bez řádné omluvy nedostavovala do zaměstnání. Žalovaný zde uvedl, že po skončení pracovní neschopnosti 19. 6. 2015 byla žalobkyně převedena na jinou práci podle § 41 odst. 2 pím. a),c) zákoníku práce, tedy proto, že jí byla dána výpověď podle § 52 písm. g) zákoníku práce a pro rekonstrukci dílny, kdy dílna byla vybavena přístroji vzešel požadavek na vyšší kvalifikaci žalobkyně, tedy práce restaurátora a je třeba licence Ministerstva kultury ČR, kterou žalobkyně nemá. Z dodejky k této listině soud zjistil, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyni bylo doručeno 11. 8. 2015. 11. Z přípisu žalobkyně ze dne 17. 8. 2015 a podacího lístku k této listině soud zjistil, že uvedeného dne žalobkyně žalovanému oznámila, že nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru a trvá na tom, aby ji žalovaný i nadále zaměstnával a přiděloval jí práci podle pracovní smlouvy. 12. Ze zprávy Ministerstva kultury ČR ze dne 10. 1. 2020 soud zjistil, že pokud se nejedná o restaurování kulturních památek, nejsou kvalifikační předpoklady stanoveny obecně závazným pracovním předpisem. Předměty, které jsou ve sbírkách muzeí a galerií nebo se jedná o předměty kulturní hodnoty, mohou restaurovat například zaměstnanci v pracovním poměru k příspěvkové organizaci bez toho, že by kvalifikační předpoklady pro tuto práci byly stanoveny obecně závazným právním předpisem. 13. Ze zprávy Ministerstva kultury ČR ze dne 21. 5. 2020 soud zjistil, že loutky v [anonymizována tři slova] v [obec] nejsou kulturními památkami, jsou sbírkovými předměty a jako takové je mohou restaurovat i osoby bez povolení Ministerstva kultury ČR. Pokud se ale jedná o restaurování na základě živnostenského zákona, jedná se o živnost vázanou a živnostenský zákon v tom případě má požadavky na odbornou způsobilost. Na zaměstnance v pracovním poměru v muzeu se ale požadavky živnostenského zákona nevztahují. 14. Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin při plnění pracovních úkolů nebo porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů, které se vztahují k jím vykonávané práci, a to zvlášť hrubým způsobem (§ 55 odst. 1 zákoníku práce). 15. Zaměstnavatel může převést zaměstnance na jinou práci, dal-li zaměstnanci výpověď z důvodů uvedených v § 52 písm. f) a písm. g) zákoníku práce nebo pozbyl-li zaměstnanec dočasně předpoklady stanovené zvláštními právními předpisy pro výkon sjednané práce, avšak v tomto případě nejdéle celkem na 30 pracovních dnů v kalendářním roce (§ 41 odst. 2 písm. a) c) zákoníku práce) 16. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 1988 od tohoto dne zaměstnankyní žalované. Nejprve byl sjednán jako druh její práce„ průvodce“, s účinností od 1. 7. 1990 byl druh práce dohodou změněn na„ odborný restaurátor, konzervátor“. Dne 23. 10. 2013 dal žalovaný žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Přípisem ze dne 24. 12. 2013, který byl žalovanému doručen 30. 12. 2013 žalobkyně žalovanému oznámila, že výpověď považuje za neplatnou a trvá na tom, aby ji žalovaný dále zaměstnával. Žalobkyně byla od 23. 10. 2013 do 18. 6. 2015 v dočasné pracovní neschopnosti, což odpovídá shodnému tvrzení účastníků řízení. Od 19. 6. 2015 žalovaný žalobkyni převedl na jinou práci označenou jako„ zřízenec v kulturních zařízeních – PT3“ – dohled a zajišťování provozu při samostatných prohlídkách návštěvníků, a to z důvodů výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce a pozbytí předpokladů pro výkon dosavadní práce. Dne 22. 6. 2015 žalobkyně žalovanému sdělila, že s převedením na jinou práci nesouhlasí a požádala o přidělování práce podle pracovní smlouvy. Potvrdila, že převedení na jinou práci jí bylo oznámeno 19. 6. 2015. Výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dne 23. 10. 2013 podle § 52 písm. g) zákoníku práce byla rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který byl potvrzen odvolacím Krajským soudem v Hradci Králové – pobočka [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] určena neplatn