8 C 241/2021-37 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení shora uvedené částky 2.000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 1. 4. 2015 do zaplacení s tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 1. 3. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytl částku 2.000 Kč téhož dne a žalovaný tuto částku měl vrátit do 31. 3. 2021. Žalovaný zápůjčku nevrátil, původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. 2. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 3. 2015 soud zjistil, že společnost [anonymizováno] s. r. o., [IČO], později vystupující pod firmou [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce částky 2.000 Kč, která měla být uhrazena do 30 dnů, tedy 31. 3. 2015. 3. Z výpisu z účtu společnosti [anonymizováno] s. r. o. soud zjistil, že dne 1. 3. 2015 na účet [bankovní účet] poukázala částku 2.000 Kč. 4. Ze zprávy [obec] spořitelny a. s. ze dne 8. 10. 2021 soud zjistil, že účet [bankovní účet] vedou pro žalovaného [celé jméno žalovaného], [rodné číslo] a že dne 1. 3. 2015 na tento účet byla připsána částka 2. 000 Kč z účtu [bankovní účet] vedeného pro [právnická osoba], [IČO]. 5. Z oznámení společnosti [právnická osoba], [IČO], adresovaného žalovanému soud zjistil, že pohledávku za žalovaným tato společnost postoupila žalobci. 6. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zapůjčenou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2390 a § 2392 odst. 1 občanského zákoníku). 7. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalovaný se s právním předchůdcem žalobce uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytl částku 2.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku věřiteli vrátit do 31. 3. 2015, což ale neučinil. Původní věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku za žalovaným postoupil žalobci, který žalovaného 2. 2. 2021 vyzval k úhradě dluhu. Takto shledal soud žalovaný nárok za spolehlivě prokázaný, z listinných důkazů, a to smlouvy o zápůjčce, dokladu o poukázání zapůjčené částky na účet žalovaného a z výzvy žalobce k úhradě dluhu. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalovaný dluh splnil. Přes výzvu soudu učiněnou podle § 118a o.s.ř. žalovaný úhradu dluhu ani netvrdil ani neprokázal. Soud tak vzal žalobu za důvodnou v celém rozsahu požadované jistiny i úroků z prodlení, které byly požadovány za dobu, kdy byl žalovaný skutečně v prodlení s úhradou dluhu a ve výši odpovídající ustanovení § 1970 obč. zákoníku číslo 89/2012Sb. a nařízení vlády č. 351/2013Sb. Za těchto okolností soud žalobě vyhověl v rozsahu žalované jistiny a úroků z prodlení v požadované výši, která nepřesáhla zákonnou výši úroku z prodlení, ale pouze za dobu, kdy žalovaný skutečně v prodlení byl. Bylo prokázáno, že 2. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, jednalo se o první prokázanou výzvu k plnění, podle § 753 občanského zákoníku tato výzva byla doručena žalovanému 5. 2. 2021, 6. 2. 2021 měl plnit a neučinil-li tak, dostal se od 7. 2. 2021 do prodlení. Od tohoto dne soud žalobci přiznal právo na úhradu úroků z prodlení a pokud žalobce požadoval úroky z prodlení za dobu delší, soud žalobu zamítnul. 8. Vzhledem k tomu, že neúspěch žalobce ve věci byl neúspěchem pouze v poměrně nepatrné části, přiznal mu soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. i právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, nákladů na zastoupení ve věci advokátem podle § 14b advokátního tarifu, za 3 hlavní úkony právní pomoci po 200 Kč, 3x režijní paušál 100 Kč a 21% DPH. Náhradu nákladů řízení soud podle § 149 o.s.ř. nechal zaplatit přímo do rukou zástupce žalobce.