104 C 23/2021-54 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] žalovaný smlouvu podepsal dne 1.11.2019. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20.000 - Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 89,31 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1.835 - Kč splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje prosincem 2019. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění bylo uhrazeno 12.976 - Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru. Tato nová jistina úvěru činí 23.081,45 Kč. Z této nové jistiny požaduje žalobce též úroky z prodlení, dále požaduje zaplacení smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v důsledku prodlení dle bodů 6.1 a 6.2 smlouvy, resp. 6.5 smlouvy. Mimoto požaduje též podle bodu 2.2 smlouvy úroky z původní jistiny. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil ještě 2.000 - Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Zjištěné skutečnosti 3. Mezi účastníky, žalobcem jako poskytovatelem úvěru, žalovaným jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobce na jejím základě poskytl žalovanému částku 20.000 - Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný podle smlouvy zaplatit, činila 57.960 - Kč. Celková výše měsíční splátky činila 1.835 - Kč, počet splátek 36, splatné do 17. dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 89,31 % ročně. Návrh na uzavření smlouvy žalovaný podepsal dne 1.11.2019. 4. Žalovanému byla žalobcem vyplacena částka 20.000 - Kč dne 4.11.2019. 5. Žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužných splátek a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. O zesplatnění úvěru byl následně informován dopisem ze dne 21.10.2020 s tím, že dlužnou částku má zaplatit do 10 dnů od odeslání dopisu. 6. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce provedl hodnocení klienta. V rámci tohoto hodnocení žalobce vycházel z toho, že žalovaný má příjem ve výši 26.500 - Kč ze zaměstnání, k dispozici měl doklad o vyplacení této částky žalovanému za měsíc srpen a září 2019 – platby ze dne 12.9.2019 a ze dne 11.10.2019 (scan z mobilního telefonu). K dispozici měl i dodatek pracovní smlouvy žalovaného. Jiné příjmy žalovaný neměl. Při hodnocení výdajů vycházel žalobce z toho, že žalovaný má následující měsíční výdaje: životní minimum ve výši 3.410 - Kč, výdaje na bydlení ve výši 2.000 - Kč, splátky jiných dluhů 2.500 - Kč. Dále žalobce počítal s rezervou ve výši 1.000 - Kč na měsíc. Jako forma bydlení je uvedeno bydlení vlastní. 7. Z nebankovního registru klientských informací, které předložil sám žalobce, vyplynulo, že žalovaný patří do segmentu klientů, u kterých je vyšší riziko, úvěr by měl být limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. 8. Před uzavřením smlouvy byl žalovanému poskytnut předsmluvní formulář, kde jsou shrnuty parametry úvěru (jde o hutný text psaný drobným písmem). Tento formulář byl žalovaným podepsán dne 1.11.2019. V prohlášení klienta žalovaný uvedl, že údaje a informace, které poskytl jsou pravdivé a úplné. 9. Žalovaný před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky. Právní posouzení 10. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (aplikován zákon účinný v době uzavření smlouvy). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 potom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda žalobce jakožto věřitel skutečně dostál požadavkům zákona a prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě zjištěných skutečností pak soud dospěl k závěru, že žalovaný tuto úvěruschopnost prověřil nedostatečně, nikoli s odbornou péčí. Sankcí v takovém případě je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. 12. Konkrétně v daném případě žalobce vycházel z měsíčního čistého příjmu žalovaného ve výši 26.500 - Kč, tento příjem lze považovat za doložený podklady, jež měl žalobce k dispozici. Výše splátky měla podle smlouvy činit 1.835 - Kč měsíčně, a to po dobu 36 měsíců, Žalobce však především zcela nerealisticky posoudil výdaje žalovaného. Pracoval totiž pouze se třemi výdaji – životním minimem ve výši 3.410 Kč, výdaji na bydlení ve výši 2.000 - Kč a dále s tím, že žalovaný splácí jiné dluhy ve výši 2.500 - Kč měsíčně. Každému rozumně uvažujícímu člověku, natož pak profesionálnímu poskytovateli úvěrů, musí být zřejmé, že reálné výdaje musí být vyšší. Pracovat pouze s životním minimem je samo o sobě nezodpovědné, je zřejmé, že běžné životní náklady člověka jsou vyšší. Stejně tak jsou vyšší i pravidelné náklady na bydlení a to i u bydlení vlastnického. Žalobce dále vůbec nepracuje s jinými výdaji, jako kdyby žalovaný neměl žádné výdaje na dopravu, na svoje záliby či další aktivity. Nerealistická je i výše rezervy 1.000 - Kč měsíčně. Žalobci bylo dále zřejmé, že žalovaný již má předchozí dluhy ve výši 2.500 - Kč měsíčně. Měl se tedy zabývat tím, co tyto dluhy tvoří, jak dlouho mají být spláceny apod. Potřeba těchto zjištění se přímo nabízí v souvislosti s tím, že žalovaný ve formuláři hodnocení klienta uvedl, že jeho finanční potřeba činí 166.000 - Kč, je proto namístě úvaha, jestli si žalovaný nepůjčuje za účelem úhrady jiných dluhů (pověstné vytloukání klínu klínem). Prověření výdajů žalovaného přitom není nijak obtížnou záležitostí, stačí si vyžádat výpisy z účtu žalovaného, na který mu chodí mzda, za určité období, např. tři měsíce před poskytnutím úvěru. Z těchto výpisů lze seznat pravidelné výdaje a také zůstatek žalovaného na účtu. V případě, že je tento zůstatek záporný či kladný, ale velmi nízký, je namístě úvěr neposkytnout, neboť je zřejmé, že žalovaný bude mít problém hradit třeba i nízkou měsíční splátku. V souzené věci přitom součet splátek dluhů žalovaného činil 4.335 - Kč měsíčně, což je šestina příjmů žalovaného. Jen na splátky dluhů tak měla jít značná část příjmů. Při důsledném prověření a realistickém posouzení dalších výdajů žalovaného by to bylo akceptovatelné, ovšem právě realistické posouzení výdajů žalovaného provedeno nebylo. Posouzení úvěruschopnosti v sobě zahrnuje nejen ověření příjmové stránky dlužníka, ale též stránky výdajové. I dlužník, který má slušný příjem, se může dostat do problémů se splácením, má-li vysoké výdaje. Jde o dvě strany téže mince. Zdůraznit je dále nutné to, že žalobce se nemůže spoléhat pouze na to, co mu sdělí potenciální klient, informace si musí opatřovat i sám a údaje poskytnuté klientem musí prověřit, resp. kriticky posoudit, tedy zhodnotit, zda klientem předložené informace jsou věrohodné. Žalobce těmto povinnostem nedostál, příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru porušil. 13. Sankcí za porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka je podle § 87 odst. 1 cit. zákona neplatnost smlouvy. Soud má za to, že se jedná o neplatnost absolutní. Nový občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb., účinný od 1.1.2014 pak prohlašuje za neplatné to právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1). O tento případ jde v souzené věci. Smyslem a účelem ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona je pos