11 C 113/2022-25 — Okresní soud v Chrudimi

Návrhem ze dne 10. 1. 2022 žádal žalobce na žalovaném zaplacení 76.000 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 15.12.2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 29.2.2020 do zaplacení, z titulu dluhu ze zápůjčky. Žalovaný dluh přes výzvu nezaplatil. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Soud věc projednal a rozhodl podle ust. § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup účastníkům navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti. Žalobce zapůjčil dne 15. 12. 2021 žalovanému 76.000 - Kč (smlouva na čísle listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 11), s tím, že tuto částku vrátí do 28.2.2020, spolu s úrokem (odměnou) ve výši 10% ročně a neučiní-li tak, zaplatí rovněž úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný dluh neplnil, a to ani, když k tomu byl písemně vyzván (č.l. 12). Těmto údajům a důkazním prostředkům žalovaný neoponoval, ačkoli byla řádně obeslán. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „občanský zákoník“). Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaný si od žalobce zapůjčil žalovanou částku, kterou v dohodnuté době nevrátil celou, a žalobce má právo na její zaplacení Žalobce tak důvodně požaduje zaplacení žalované jistiny, úvěrového úroku za dobu, po níž byly peníze poskytnuty a jsou dále poskytovány, jakož i úroků z prodlení, za dobu ode dne následujícího po splatnosti závazku, do zaplacení, na něž má nárok podle § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše vyplývá z nař. vl. č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl (výrok I.). Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, kdy žalobce byl plně úspěšný. Má tedy nárok na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.040 - Kč, a nákladů právního zastoupení. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou 2 krát 4.140 - Kč za 2 úkony právní služby v plné sazbě dle § 7 advokátního tarifu (příprava s převzetím věci, podání žaloby - § 11 odst. 1 advokátního tarifu) a 1 x odměnou v poloviční výši (předžalobní výzva - § 11 odst. 2 a 3 advokátního tarifu), tj. odměna celkem 10.350 - Kč. Předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem není úkonem, za nějž náleží odměna dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tak jako za přípravu s převzetím věci, což je úkon, který této výzvě předchází, resp. za žalobu, která následuje po marné předžalobní výzvě. Žalobce má dále nárok na režijní paušál ve výši 3 krát 300 - Kč, podle § 11 a § 13 advokátního tarifu, což dohromady činí 11.250 - Kč a k tomu 21 % DPH ve výši 2.362,50 Kč Celkem se soudním poplatkem tak náklady řízení představují částku 16.652,50 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).