11 C 130/2021-34 — Okresní soud v Chrudimi

Žalobce se návrhem ze dne 7. 9. 2020 domáhal na žalovaném zaplacení 1 433,09 Kč spolu se smluvními úroky z prodlení počítanými z částky 1 433,09 od 1.12.2020 do zaplacení ve výši 0,12% denně, z titulu dluhu z úvěru, který žalovaný čerpal. Žalovaný podle tvrzení žalobce úvěr nesplácel řádně, pohledávka byla zesplatněna, avšak žalovaný nic nezaplatil. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu pobytu cizince vedenou v příslušné evidenci (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Soud věc projednal a rozhodl podle ust. § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup účastníkům navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud zjistil tyto skutečnosti. Mezi žalovaným a věřitelem byla dne 23.10.2017 uzavřena smlouva o úvěru kartě s limitem ve výši 300.000 - Kč. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel jej řádně. Dne 30.11.2020 dlužil žalovaný na jistině 1.433,09 Kč. Žalovaný těmto tvrzením a zjištěným skutečnostem neoponoval. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Uzavřená smlouva o úvěru se řídí § 2395 a násl. občanského zákoníku Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Žalobce tak oprávněně požaduje po žalovaném zaplacení žalované částky, kterou mu poskytl na základě smlouvy o úvěru. Žalobce má též nárok na úrok z prodlení. Žalobce oprávněně požaduje po žalovaném zaplacení žalované částky, včetně poplatků za vedení účtu a za pojištění a úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s. § 2 nařízení vlády ČR č. 351/2013 (výrok I.). V části, v níž se žalobce odkazem na své obchodní podmínky domáhal úroku z prodlení ve výši přesahující úrok z prodlení stanovený zákonem, soud žalobu zamítl (výrok II.), neboť takové ujednání představující podstatnou náležitost smlouvy je třeba vtělit do smlouvy samotné, má-li obstát závěr, že účastníci si takovou výši plnění skutečně ujednali. Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek ve výši 1.000 - Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za tři prvotní úkony právní služby (předžalobní výzva, příprava s převzetím věci, podání návrhu). Tyto úkony učinil zástupce žalobce v řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto žalobci za provedené úkony dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“, náleží odměna 200 - Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů 100 - Kč za jeden úkon, celkem ve výši 3 krát 300 - Kč, tj. 900 - Kč, což po přičtení 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), spolu se zaplaceným soudním poplatkem 1.000 - Kč činí 2.089 - Kč, které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.). Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.