11 C 256/2021-42 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem ze dne 21.7.2021 žalobce domáhal žalovaném zaplacení 5 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5.700 - Kč od 8.4.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 249,94 Kč, s kapitalizovaným úvěrovým úrokem ve výši 1.436 - Kč, smluvní pokutou 761 - Kč a s náklady uplatnění pohledávky 473 - Kč. V žalobě uvedl, že věřitel s žalovaným prostřednictvím webového portálu uzavřeli smlouvu o úvěru (Zaplo), a žalobce proto odeslal žalovanému celkem částku 5.700 - Kč. 2. Z listiny označené jako smlouva o úvěru soud zjistil, že měla být mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena tato smlouva. Její obsah koresponduje s tvrzeními žalobce shora. Nicméně smlouva není žalovaným podepsána, podle žalobce mělo k jejímu uzavření dojít elektronickou cestou. Z výpisu z účtu pak bylo zjištěno, že věřitel převedl žalovanému dne [číslo], [číslo] a 17.9.2020 na jeho účet celkem 5.700 - Kč (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 20 až 22), kterou žalovaný přes výzvu nevrátil) .Věřitel postoupil pohledávku žalobci. Žalovaný těmto tvrzením a důkazním prostředkům neoponoval. 3. Soud účastníkům sdělil právní názor na věc (č.l. 33). Poté vzal žalobce žalobu částečně zpět (č.l. 37) a soud v rozsahu zpětvzetí řízení podle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“ zastavil (´výrok III.) Právní posouzení 4. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). 5. Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 občanského zákoníku). Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. (§ 546 občanského zákoníku). 6. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Žalobce sice popsal způsob uzavření smlouvy, nicméně podstatou problému je to, že žalobce neprokázal, že by žalovaný skutečně uzavřel smlouvu s obsahem, jak jej tvrdí žalobce. To, že by žalovaný uzavřel právě tu smlouvu, kterou pak žalobce předložil soudu, prokázáno není. Soudu nebylo doloženo, jaké znění smlouvy žalovaný odsouhlasil. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Věřitel prokazatelně poskytl žalovanému částku 5.700 - Kč, jde o plnění bez právního důvodu, žalovaný tak je povinen tuto částku žalobci vrátit, neboť věřitel na něj pohledávku postoupil podle § 1879 občanského zákoníku. Současně má žalobce též nárok na úroky z prodlení z této částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nař. vl. 351/2013 Sb. V této části proto soud žalobě vyhověl (výrok I.). Soud žalobu zamítl tam, kde žalobce požadoval náklady spojené s uplatněním pohledávky v rozporu s § 3 nařízení Vlády ČR č. 351/2013 Sb., které lze bez předchozího ujednání požadovat jen v vztahu mezi podnikateli či vztahu obdobném. 7. Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“, neboť žalobce měl mimo příslušenství plný úspěch ve věci. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek ve výši 400 - Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za tři úkony právní služby za něž dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“, náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 800 - Kč, což po přičtení 21% DPH, spolu se zaplaceným soudním poplatkem 400 - Kč činí 1.489 - Kč, které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.). 8. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.