11 C 326/2021-80 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se žalobou podanou dne 24. 11. 2021 domáhal na žalované vyklizení jím vlastněné bytové jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa], bytový dům, v části obce Chrudim III, která stojí na pozemku parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] v kat. území [obec], přičemž bytová jednotka [číslo] o velikosti 1+2 na adrese [adresa], ulice [ulice] v [část obce] se skládá ze 2 pokojů o podlahové ploše (jednotlivě) 20,2 m2 , 15,35 m2, kuchyně o výměře 10,47 m2, předsíně, WC, koupelny, komory, příslušenství bytu umístěného mimo byt – sklepa (dále jen„ byt“), a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Uvedl, že žalovaná byt užívala na základě nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou od 1.1. do 31.12.2020, která byla uzavřena v podobě vylučující automatické prodlužování doby trvání; nájemní vztah skončil k 31.12.2020 a žalovaná měla podle smlouvy povinnost byt bezdokladně ke dni zániku nájmu vyklidit a předat žalobci, což neučinila ani na písemnou výzvu z 12.8.2021. 2. Žalovaná se na výzvu k žalobě nevyjádřila, ale dostavila se k jednání dne 13.1.2022 (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 15), kdy mj. uvedla, že nebyla schopna se vyjádřit písemně, na advokáta nemá a požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů. 3. Ustanovená zástupkyně žalované se k žalobě vyjádřila (č.l. 24) s tím, že žalovaná si je vědoma, že byt užívá bez právního důvodu, neboť po skončení poslední nájemní smlouvy s ní žalobce novou nájemní smlouvu neuzavřel, neboť nehradila nájemné, když na to její příjmy nestačily, čehož si byla vědoma již při uzavření nájemní smlouvy, v níž žalobce nájemné zvýšil. Žalovaná si byla vědoma, že nebude schopna finančním podmínkám nájemní smlouvy dostát, a proto hned v lednu 2020 podala odboru správy majetku města Chrudim žádost o přidělení městského bytu, která byla zamítnuta a do pořadníku uchazečů nebyla žalovaná zařazena. Stejně bylo městem Chrudim rozhodnuto o dalších třech žádostech žalované o přidělení městského bytu, které žalovaná podala v měsících únor, březen, duben a teprve na základě žádosti z května roku 2020 bylo žalované vyhověno a byla zařazena do seznamu uchazečů o městský byt. V říjnu roku 2020 byl žalované nabídnut k převzetí byt [číslo] v [ulice] ulici [adresa], avšak vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu zcela nevhodně umístěný – 4. patro bez výtahu, proto jej musela žalovaná odmítnout. Žalovaná pro nedostatek finančních prostředků neuhradila žalobci plně nájem za měsíce listopad a prosinec 2020. Přestože žalovaná žalobce požádala o obnovení nájemní smlouvy k bytu na rok 2021, nebylo jí vyhověno pro existující dluh na nájemném z měsíců listopad a prosinec 2020. 4. Žalovaná dále uvedla, že si je vědoma, že její nájemní vztah k předmětnému bytu skončil dnem 31.12.2020. Žalovaná se ne vlastní vinou dostala do velmi svízelné životní situace, kdy jí její příjem neumožňuje zajistit si důstojné bydlení ve stáří. Na nájemné není oprávněna vzhledem k tomu, že nemá platnou nájemní smlouvu, čerpat příspěvek na bydlení, její zdravotní stav jí neumožnil převzít do užívání byt, který jí byl městem Chrudim přidělen. Žalovaná tedy v současné době čeká na přidělení bytu vhodnějšího, což představuje již mnoho měsíců čekání, a další se dají očekávat. Žalovaná si je vědoma, že aktuálně užívá předmětný byt bez právního důvodu, a že žaloba o vyklizení je podaná důvodně. Žalovaná se však domnívá, že je na místě odmítnout ochranu vlastnického práva žalobce, realizovaného žalobou na vyklizení bytu, neboť je v tomto případě v rozporu s dobrými mravy. Je vhodné zmírnit dopad výkonu žalobcova práva určením delší než zákonné lhůty k vyklizení dle § 160 odst. 1 věta druhá o.s.ř. Aktuálně žalovaná nemá kam přemístit věci z bytu, nemá k dispozici žádný prostor, ve kterém by mohla být do doby obstarání jiného adekvátního bydlení, dovoluje si proto z těchto mimořádných důvodů požadovat, aby lhůta pro vyklizení bytu, bude-li žalobě vyhověno, byla vázána na přidělení městského bytu městem Chrudim. 5. Žalovaná rovněž uvedla (č.l. 15) zpočátku s pomocí rodiny a brigádní práce byla schopna nájem hradit, ale nyní ví a uznává, že má dluh. Od ledna do října 2020 tak nájem zaplatila, od listopadu do prosince 2020 nebyl hrazen vůbec. Od ledna 2021 hradila půlku. Situaci chtěla řešit tím, že požádala o městský byt, město jí v říjnu 2020 nabídlo byt na ulici [ulice] v domě, který je nejhorší ve městě, z 16 bytů jich 15 obývají Romové a onen 16. byt, který jí byl nabídnut, je až v nejhornějším patře. Tento byt nemohla přijmout a i osoba, která za město byt nabídla k prohlédnutí, jí sdělila, že to je hrozný byt a že by do toho nešla. Žalovaná neví, jak situaci řešit, spokojila by se s bytem 1 + kk, ale takový byt nenašla. 6. Žalobce replikoval (č.l. 38), že jakákoli tvrzení žalované ohledně nemožnosti předmětný byt vyklidit jsou zcela účelová. Reálné možnosti žalované k přestěhování, kterých však stále nevyužívá, bylo a je hned několik a není proto racionálně ani morálně odůvodnitelné uložit žalované povinnost byt vyklidit, avšak pod podmínkou zajištění náhradního ubytování, přístřešku apod. ze strany žalobce. To vše za situace, kdy byla žalovaná soudem poučena o protiprávním užívání bytu a byl jí ustanoven právní zástupce. Žalobce nesouhlasil s vazbou doby vyklizení nemovitosti na přidělení městského bytu, jelikož žalovaná neplní své povinnosti související s nájmem dlouhodobě, nehledá si dostatečně jiné bydlení a proces přidělení městského bytu je časově náročný proces, který žalovaná navíc maří svým odmítáním nabídek. Průběžným průzkumem trhu s nabídkami pronájmu bytů v domech s výtahem či bez výtahu, ale v nízkých patrech, pak žalobce nachází byty v relevantní oblasti s měsíčním nájmem v [obec] ve výši 9.500 Kč včetně energií, s měsíčním nájmem v [obec] ve výši 8.000 Kč + energie, s měsíčním nájmem v [obec] ve výši 8.000 Kč + energie (zálohy na plyn a el. 1.200 Kč, voda 1m3 cca 90 Kč, popelnice 200 Kč/rok), s měsíčním nájmem v [obec] ve výši 7.700 Kč + 1.200 Kč záloha na služby + elektřina, s měsíčním nájmem v [obec] ve výši 8.500 Kč + 2.000 Kč záloha na energie. Důchod má žalovaná vyšší, než činí měsíční úhrady za takovéto bydlení. Jelikož se žalovaná snaží tvrdit omezující zdravotní problémy, žalobce namátkovým dotazem u„ Domova seniorů [obec]“, [příjmení] a sociální centrum pro seniory o.p.s., zjistil, že má volnou kapacitu. Dalšími dotazy žalobce zjistil, že se volná místa objevují nepravidelně, avšak nikoli jen zřídkakdy, i v jiných domovech důchodců v Pardubickém kraji; nezbytné úhrady na ubytování a stravu pokrývá sice senior, avšak jen toliko, aby mu nadále zůstávalo k dispozici 15 % jeho příjmu. Pakliže by při shánění jakéhokoli ubytování žalovaná postrádala finance, je namístě upozornit, že případnou finanční podporu je povinna zajistit v rámci vyživovací povinnosti potomka vůči předkovi dcera žalované (§ 915 odst. 2 občanského zákoníku). 7. Při jednání dne 30. 6. 2022 účastníci setrvali na svých postojích. Žalobce v závěrečném návrhu (č.l. 70) navrhl, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno. Má za to, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby při zvážení všech těchto okolností a liknavosti a neochotě žalované řešit svou životní situaci včas, poskytnutí náhradního ubytování žalované. Žalobce proto navrhl, aby soud vydal rozsudek tak, jak je uvedený v žalobě s tím, že je možné prodloužit lhůtu k vystěhování z 15 dnů původně navrhovaných na 3 měsíce případně i 6 měsíců, avšak nenavazovat vystěhování žalované na poskytnutí městského bytu či poskytnutí jakéhokoliv způsobu náhradního ubytování žalobcem. Žalovaná v závěrečném návrhu (č.l. 70 p.v.) opět potvrdila, že byt užívá bez právního titulu. Do dané situace se nedostala vlastní vinou, když její situace, jakožto starobního důchodce se střetla s ekonomickou realitou. Je zřejmé, že nelze omezovat vlastnická práva žalobce, ale v tomto případě i dlouhodobá judikatura připouští, že nad ochranu vlastnického práva mohou stát za výjimečných okolností i práva nájemce či bývalého nájemce. V řízení doložila a prokázala, že tyto výjimečné okolnosti u žalované existují, jde zejména o její věk a zdravotní stav, k čemuž je třeba dodat, že toto skutečně nemohla ovlivnit, když výše jejího důchodu vychází ze zcela jiné ekonomické situace, než existuje nyní. V každém případě toto nelze řešit velice pravděpodobně zamítnutím žaloby, nicméně nemělo by dojít k vystěhování bez toho, aby byla nějakým způsobem zajištěna situace žalované. Jako ideální se jeví navázat vyklizení na okamžik, kdy žalovaná bude mít zajištěno náhradní ubytování, ať už ze strany žalobce či např. formou obecního bytu. Jako extrémní řešení by se jevilo poskytnutí dostatečné lhůty k vystěhování, avšak s ohledem na situaci na realitním trhu a podmínkám při poskytování podpory bydlení, by tato doba měla být delší než zmiňovaných 6 měsíců, aby bylo skutečně jisté, že žalovaná nebude uvržena do existenciální nouze. V tomto smyslu navrhuje buď zamítnutí žaloby anebo určení povinnosti vystěhování a vyklizení, buď podmíněné, jak bylo uv