111 C 26/2021-32 — Okresní soud v Chrudimi

Návrhem ze dne 29. 11. 2021 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 12 546 Kč s úrokem z prodlení ve výši 64 Kč, z titulu dluhu vlastníka bytu vůči společenství vlastníků jednotek (příspěvky za užívání a správu, plnění spojená s užíváním domu). Žalovaný dluh nezaplatil, ačkoli k tomu byl vyzván. Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že každý žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup účastníkům navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti. Žalovaný je vlastníkem bytu (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 3) v domě, kde jsou vlastníci bytů, v souladu s předpokladem daným zákonem, sdruženi v osobě žalobce. Žalobce na základě oprávnění založeného svými řádně schválenými stanovami dle svého tvrzení řádně stanovil měsíční příspěvek do fondu oprav a plnění spojená s užíváním bytu v daném domě, a jejich splatnost (č.l. 6-10) v měsíční výši 4.182 - Kč (č.l. 11), které byly dle tvrzení žalobce splatné nejpozději k poslednímu dni předchozího měsíce za nějž se příspěvek platí. Žalovaný tuto povinnost neplnil. Dluh za měsíce říjen až prosinec 2021 celkově činí 12.546 - Kč (č.l. 13 a 14) a úrok z prodlení činí 64,28 Kč (č.l. 5). Žalovaný těmto tvrzením neoponoval. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Žalovaný je vlastníkem bytu v domě, v němž žalobce vykonává práva ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu, přičemž na základě Stanov žalobce, na sebe žalovaný v rozhodné době vzal povinnost platit žalované částky. Tato povinnost je dána i § 1181 a § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době podání návrhu, dále jen„ občanský zákoník“). Na základě tvrzení žalobce a jím předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný dluží žalobci žalovanou částku, včetně úroku z prodlení ve výši dané § 1970 občanského zákoníku a § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. Důvodné žalobě soud v celém rozsahu vyhověl (výrok I.). Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „ o. s. ř.“, kdy žalobce byl plně úspěšný. Má tedy nárok na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 - Kč, a paušální náhrady nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015. Sb. ve výši 300 - Kč za 1 úkon (podání návrhu), tj. 1.300 - Kč (výrok II.). O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř.