14 C 18/2022-45 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 9 798,66 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřela žalovaná s její právní předchůdkyně [právnická osoba] dne 10. 8. 2020 (dále též jen„ smlouva o úvěru“). Uvedla, že společnost [právnická osoba] poskytla dne 10. 8. 2020 žalované na její žádost úvěr ve výši 10 000 Kč, který byl vyplacen v hotovosti v místě bydliště žalované při podpisu smlouvy, převzetí peněz žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku v celkové výši 8 592 Kč. Celkovou částku 18 592 Kč se žalovaná zavázala vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Splatnost poslední splátky nastala 10. 10. 2021. Poskytovatelka úvěru řádně posoudila bonitu a úvěruschopnost žalované, když žalovaná v žádosti o úvěr uvedla základní údaje o své osobě a okolnosti ohledně svých měsíčních příjmů, výdajů a předložila k tomu potřebné listiny. Správnost vyplněných údajů pak žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná nehradila řádně a včas jednotlivé splátky úvěru, zaplatila celkem pouze 1 329,99 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn, a proto splatnost celého závazku nastala ke dni 10. 10. 2021. V důsledku prodlení žalované vzniklo věřitelce v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 pak byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022. Žalovaná dosud dluh neuhradila, ani přes předžalobní výzvu ze dne 2. 5. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Z listin přiložených k žalobě soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 10. 8. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, v níž se poskytovatelka úvěru zavázala poskytnout žalované úvěr 10 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s příslušenstvím v celkové výši 8 592 Kč, a to celkem 14 měsíčními splátkami ve výši 1 328 Kč, splatnými vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Peníze byly žalované předány v hotovosti v den podpisu smlouvy. RPSN úvěru činilo 272,44%. Žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, její příjem je 10 000 Kč měsíčně, celkové měsíční výdaje činí 8 400 Kč, použitelný měsíční příjem je tak 1 600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 poskytovatelka úvěru postoupila pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení celkového dluhu ze smlouvy o úvěru ve výši 24 685,02 Kč spolu s příslušenstvím předžalobní výzvou ze dne 2. 5. 2022, která byla zaslána na známou adresu bydliště žalované. 4. Soud posoudil zjištěné skutečnosti podle § 580, 1897, 1970, 2395 a 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 86 a 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k těmto závěrům: mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 10. 8. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná tentýž den obdržela v hotovosti částku 10 000 Kč. Tuto byla povinna vrátit za dobu 14 měsíců spolu s úrokem (příslušenstvím) v celkové výši 8 592 Kč, což představuje RPSN 272,44%. Z tohoto důvodu považuje soud danou úvěrovou smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť jde o tak markantní nepoměr plnění, že jde o smlouvu lichevní povahy. Kromě výše uvedeného, povinností poskytovatelky úvěru před poskytnutím úvěru vyplývající z § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. bylo posoudit řádně schopnost žalované takový úvěr splácet a v případě pochybností takový úvěr vůbec neposkytnout. Z listin předložených žalovanou při žádosti o úvěr plyne, že její měsíční příjem činí 10 000 Kč, měsíční náklady 8 400 Kč, ze zbývající částky 1 600 Kč měsíčně by pak žalovaná měla hradit měsíční splátku úvěru 1 328 Kč – lze tak přinejmenším důvodně pochybovat, že zbývající částka 272 Kč měsíčně by žalované stačila na další (mimořádné) výdaje. Soud tak uzavřenou úvěrovou smlouvu hodnotí jako neplatnou též podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaná obdržela danou částku bez platného právního titulu, a je proto povinna jej vrátit. Předmětná pohledávka zažalovanou byla dne 22. 12. 2021 postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná dosud uhradila 1 329,99 Kč, nebylo zpochybňováno, soud proto žalobě vyhověl co do jistiny 8 670,01 Kč (poskytnutá částka 10 000 Kč – splacených 1 329,99 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 670,01 Kč od 11. 10. 2021 (první den prodlení žalované) do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu (podrobně vymezeném ve výroku II. tohoto rozsudku) žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. Žalobkyně byla v řízení v převážné části úspěšná, a proto jí soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal poměrnou část nákladů tohoto řízení. Úspěch žalobkyně činil 88,5% žalované částky, neúspěch činil 11,5%, soud proto přiznal žalobkyni 77% účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny zástupce podle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy jeden úkon právní služby činí 200 Kč, tj. za 3 úkony 600 Kč (1. převzetí zastoupení, 2. předžalobní výzva, 3. sepis žaloby), 3 x paušál hotových výloh po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 189 Kč, tj. celkem 1 489 Kč, z čehož 77% představuje částka 1 147 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal.