14 C 64/2022-46 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 2 999 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřel žalovaný s její právní předchůdkyní [právnická osoba] dne 28. 6. 2021 (dále též jen„ smlouva o úvěru“). Uvedla, že společnost [právnická osoba] poskytla dne 28. 6. 2021 žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč a dodatečný úvěr 3 000 Kč na základě téže smlouvy o úvěru uzavřené téhož dne, částky byly vyplaceny na bankovní účet uvedený v žádosti o úvěr, z něho byla odeslána tzv. verifikační platba. Žalovaný požádal o úvěr online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje, včetně čísla svého občanského průkazu, a v rámci dokončení žádosti o úvěr provedl tzv. verifikační platbu, kdy ze svého bankovního účtu převedl částku v rozmezí 0,01 – 1 Kč, čímž projevil svou vůli uzavřít smlouvu o úvěru. Realizací verifikační platby pak bylo žalovaným odsouhlaseno znění smlouvy o úvěru, smluvních podmínek, jakož i ostatních příloh smlouvy. Tzv. verifikační platba se činila v rámci závazkových vztahů mezi účastníky pouze jednou, tedy žalovaný ji učinil dne 30. 11. 2020 v rámci žádosti o předchozí úvěr, avšak podmínkou poskytnutí úvěru následného bylo doplacení úvěru předchozího. Poskytovatelka úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, důkazy o tom však žalobkyně nedisponuje. Žalovaný se zavázal vrátit do 28. 7. 2021 celkovou částku 1 290 Kč (+ částku 4 980 Kč na základě dodatku smlouvy o úvěru), dosud však na svůj dluh uhradil pouze 1 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo věřitelce v souladu se 4. odstavcem 3. strany smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022. Žalovaný dosud dluh neuhradil, ani přes předžalobní výzvu ze dne 8. 3. 2022. Podáním ze dne 26. 9. 2022 pak žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Z listin přiložených k žalobě bylo prokázáno, že smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 28. 6. 2021 se poskytovatelka úvěru [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč + dodatečný úvěr 3 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], žalovaný se zavázal vrátit do 28. 7. 2021 částku 1 290 Kč + částku 4 980 Kč, RPSN činí 352,83%, resp. 298,08% v případě dodatečného úvěru. Smluvní strany se dohodly, že v případě porušení povinnosti klienta (žalovaného) zaplatit jakoukoliv část závazku řádně a včas je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu 0,1% z jistiny denně za každý započatý den prodlení. Smlouva je nepodepsána jak ze strany poskytovatelky úvěru, tak ze strany žalovaného. Z bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [celé jméno žalovaného] byla dne 30. 11. 2020 odeslána 0,1 Kč na bankovní účet [číslo]. Z bankovního účtu [číslo] byla dne 28. 6. 2021 odeslána částka 4 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet] vedený na jméno [celé jméno žalovaného]. Dopisem ze dne 11. 8. 2021 společnost [právnická osoba] vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky 5 082 Kč Postupní smlouvou ze dne 8. 12. 2021 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru žalobkyni, dopisem ze dne 1. 2. 2022 žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky. Dopisem ze dne 8. 3. 2022 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru v celkové výši 4 165,93 Kč, výzva obsahuje skutkový a právní rozbor věci. 4. Jelikož žalobkyně vzala v průběhu řízení žalobu částečně (v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku) zpět, soud řízení v daném rozsahu podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. 5. Ve zbývajícím rozsahu soud posoudil zjištěné skutečnosti podle § 1895, 1970 a 2993 zákona č. 89/2012 Sb. a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a dospěl k těmto závěrům: uzavření smlouvy o úvěru ze dne 28. 6. 2021 nebylo v řízení prokázáno, neboť žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že žalovaný při sjednávání úvěru na webových stránkách [webová adresa] souhlasil se zněním smlouvy o úvěru tak, jak je soudu předkládána (a ne např. se zněním jiným). I kdyby však smlouva o úvěru byla uzavřena v předkládaném znění, nelze uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného poskytovaný úvěr řádně splácet, když dle svého vlastního tvrzení žádné důkazy o tomto nemá. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy je přitom podmínkou platnosti dané smlouvy. Smlouva o úvěru by tak byla neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. V řízení bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] převedla na bankovní účet žalovaného dne 28. 6. 2021 částku 4 000 Kč, její tvrzení, že žalovaný dosud vrátil pouze 1 400 Kč, nebylo v řízení nijak zpochybněno. Soud proto posoudil poskytnutí uvedené částky jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2993 o. z., které je tento povinen vrátit. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postupní smlouvou ze dne 8. 12. 2021 postoupena žalobkyni, soud proto žalobě ve zbývajícím rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 600 Kč (jistina zaslaná na bankovní účet žalovaného) se zákonným úrokem z prodlení z této částky od prvního dne prodlení žalovaného – 29. 7. 2021 – do zaplacení. 6. Pro většinový úspěch žalobkyně ve věci jí soud podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal i právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odpovídajícím jejímu úspěchu ve věci 74 % (rozdíl mezi úspěchem žalobkyně 87% původně žalované částky a úspěchem žalovaného 13%). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny zástupce podle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy jeden úkon právní služby činí 200 Kč, tj. za 3 úkony 600 Kč (1. převzetí zastoupení, 2. předžalobní výzva, 3. sepis žaloby), 3 x paušál hotových výloh po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 189 Kč, tj. celkem 1 489 Kč, z čehož jí soud přiznal 74%, tj. částku 1 102 Kč.