3 C 335/2021-36 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 7.9.2021 domáhal se žalobce proti žalovanému zaplacení 142 318,21 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 98 228,94 Kč, s úrokem ve výši 36,584 % ročně z částky 142 318,21 Kč od 8.9.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 26 255,08 Kč, se zákonným úrokem ve výši 10 % ročně z částky 142 318,21 Kč od 8.9.2021 do zaplacení. Dále se domáhal částky 1 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 274,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 8.9.2021 do zaplacení, částky 1 177 Kč a částky 130 Kč. K odůvodnění uvedl, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 18.6.2018 úvěrovou smlouvu č. [spisová značka], na základě které žalobce poskytl žalovanému dne 147 000 Kč na nákup zboží u prodejce, které se dle smlouvy žalovaný zavázal žalobci splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 5 354 Kč. Úroková sazba byla sjednána 36,583543 % ročně. Žalovaný se celkem zavázal uhradit 321 240 Kč. Žalovaný nesplácel ale řádně a včas, žalobce proto v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil ke dni 25.10.2019 a žalovaného vyzval k zaplacení celkového dluhu. Částky 1 500 Kč se domáhal jako nákladů na upomínky, částky 1 177,79 jako úrokového vyrovnání ode dne splatnosti do zesplatnění úvěru, částky 130 Kč jako účelně vynaložených nákladů. 2. Ve věci byl dne 24.9.2021 vydán elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 11.11.2021 zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, ačkoliv byl soudem včas a řádně předvolán. 4. Usnesením ze dne 6.12.2021 byl žalobce soudem vyzván, aby doložil, jak zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. 5. Žalobce doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 14.1.2022 tak, že nic nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací podaných spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, poskytovateli úvěru pak není uložena povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem, žalobce provedl kontrolu v externích registrech, zjistil, že žalovaný hradil jen jeden úvěr, příjem žalovaného byl 20 000 Kč, výdaje 2 000 Kč, životní minimum bylo 3 410 Kč, splátky NRKI 808 Kč měsíčně měl tak částku 15 180 Kč. 6. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 18.6.2018 mezi žalobcem a žalovaným pod č. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému hotovostní úvěr 147 000 Kč vyplacením na účet prodejce, žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 5 354 Kč, úrok byl sjednán 36,583543 % ročně. 7. Z materiálů žalobce bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřena z jeho příjmu 20 000 Kč čistého měsíčně u firmy [jméno] [příjmení], žalobce vycházel z toho, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnosti, má vlastní nemovitost, splácí dosavadní úvěr měsíčně 863 Kč. 8. Z dokladů o platbách bylo ověřeno, že žalovaný na úhradu dluhu z úvěru, který je předmětem tohoto sporu zaplatil celkem 71 984 Kč. Úvěr byl zesplatněn žalobcem ke dni 25.10.2019. 9. Před podáním žalobce doručil žalovanému předsporovou výzvu. 10. Dotazem na Katastrální úřad v [obec] soud ověřil i výpisem z LV, že žalovaný je vlastníkem bytu v domě č.p [číslo] v [obec], který je zatížen zástavním právem ve prospěch [anonymizována tři slova] dle smlouvy ze dne 7.5.2015 k zajištění existujících i budoucích pohledávek do 2 000 000 Kč. 11. Zprávou firmy pana [příjmení] soud ověřil, že žalovanému bylo na mzdě vyplaceno v březnu 2018 10 680 Kč, v dubnu 2018 to bylo 10 858 Kč a květnu 2018 to bylo 10 917 Kč. 12. Ze zprávy [právnická osoba] včetně výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že za období březen 2018 až květen 2018 měl žalovaný konečný zůstatek na účtu 326,05 Kč, příjmy odpovídají dle výpisu zprávě zaměstnavatele pana [příjmení]. 13. Provedeným dokazováním vzal soud za prokázány tyto skutečnosti. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 18.6.2018 smlouvu o úvěru č. [spisová značka], na základě které žalobce na prodejci zboží (automobilu) poukázal částku 147 000 Kč. Dle smlouvy se žalovaný zavázal úvěr splácet po 5 354 Kč měsíčně. Žalovaný úvěr nesplácel řádně, žalobce proto v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil ke dni 25.10.2019 a žalovaného vyzval k okamžitému zaplacení. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 71 984 Kč. Žalobce před poskytnutím úvěru zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, vycházel z jeho příjmu 20 000 Kč čistého, z toho, že má vlastní bydlení, je bez závazků a splácí jeden úvěr celkem 863 Kč. 14. Prokázané skutečnosti soud po právní stránce hodnotil takto: 15. Dle § 86 odst. 1-2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Dle § 87, odst. 1 věta prvá téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 17. Soud má za to, že úvěrová smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná s ohledem na ust. § 87, odst. 1, věta prvá z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaný v době tří měsíců před uzavřením smlouvy měl čistý příjem jen mírně přesahující 10 000 Kč (průměr činil 10 818 Kč), což si mohl žalobce celkem jednoduše ověřit vyžádáním zprávy o výdělku či výpisu z účtu od žalovaného, byla dohodnuta splátka 5 354 Kč měsíčně, pak mu po zaplacení splátky dle smlouvy a další splátky 863 Kč zbývalo 4 601 Kč měsíčně, to odpovídá částce 153 Kč na den k uspokojení všech jeho životních potřeb, tj. nákladů na bydlení, stravu, ošacení, obutí, hygienu, sportovní a kulturní vyžití, náklady spojené se zaměstnáním, případně léky atp. Je nereálné, že by taková částka mohla, a to dlouhodobě – 5 let, žalovanému postačovat. Soud je toho názoru, že již při uzavírání smlouvy o úvěru muselo být zřejmé, že žalovaný nebude schopen splátky, které byly dohodnuty, řádně plnit. Jestliže je smlouva neplatná, soud vypořádá vztah mezi účastníky dle § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. jako bezdůvodné obohacení, žalovaný musí vydat to, co na základě neplatné smlouvy získal, tj. 147 000 Kč, vzhledem k tomu, že již žalobci zaplatil 71 984 Kč, shledal soud nárok žalobce oprávněným do částky 75 016 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku č.89/2012 S. Do této výše bylo žalobě vyhověno. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta. 18. S ohledem na částečnou úspěšnost ve sporu soud dle § 142, odst.2 občanského soudního řádu rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.