4 C 85/2021-54 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky 567.841,16 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tak, že mezi účastníky byla uzavřena dne 31.8.2018 smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 600.000 - Kč. Poskytnuté prostředky byly ve výši 324.204 - Kč použity na refinancování peněžitých závazků žalovaného u žalobce či třetích osob, prostředky ve výši 275.796 - Kč byly žalované poskytnuty bez sledování účelu použití. Žalovaná řádně nesplácela, dostala se do prodlení, žalobce proto úvěr zesplatnil. Žalobou pak požadoval vedle dlužné jistiny též úroky, úroky z prodlení a dlužné poplatky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala zcela pasivní. 3. Soud vyzval žalobce k doložení toho, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalované. Žalobce v tomto směru svá tvrzení a důkazy doložil, nicméně soud považoval ověření úvěruschopnosti ze strany žalobce za nedostatečné. Na toto posouzení věci upozornil žalobce při jednání dne 21.10.2021 a upozornil ho též na právní důsledky s tím spojené, tj. absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a nutnost posuzovat vztah mezi účastníky podle § 2993 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Žalobce si vyžádal od soudu možnost ještě svá tvrzení a důkazy doplnit, za tím účelem bylo jednání odročeno. Následně žalobce svůj nárok přehodnotil na nárok na vydání bezdůvodného obohacení s tím, že žalované byla poskytnuta částka 600.000 - Kč, žalovaná vrátila částku 139.770,21 Kč, žalobce se tak domáhá pouze doplacení rozdílu těchto částek včetně zákonného úroku z prodlení. Ve zbytku vzal žalobu zpět. 4. Z podnětu částečného zpětvzetí žaloby soud řízení v této části zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. – usnesení ze dne 26.11.2021. 5. Dokazování pak bylo vedeno již pouze k tvrzením týkajícím se nově kvalifikovaného nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru a že žalované byla vyplacena částka 600.000 - Kč, vrátila celkem částku 139.770,21 Kč (smlouva o úvěru, transakční historie). Žalovaná byla vyzvána k vrácení dlužné částky. 6. Soud tak v souladu s hodnocením sděleným u jednání považuje smlouvu o úvěru za neplatné právní jednání - § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.). Vztah mezi účastníky tak je vypořádán podle zásad bezdůvodného obohacení, konkrétně ust. § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná má povinnost vrátit žalobci obdržené prostředky – obdržela částku 600.000 - Kč, zaplatila 139.770,21 Kč. Rozdíl ve výši 460.229,79 Kč je tak povinna žalobci vrátit. Současně má žalobce právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, výše úroků z prodlení pak vyplývá z nař. vl. 351/2013 Sb. 7. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud byl připraven aplikovat poslední větu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy lhůtu k plnění stanovit v době přiměřené možnostem žalované, nicméně žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, soud tak ani nezná její současné majetkové poměry a neví, jak vysoká splátka by jejím možnostem odpovídala. Z tohoto důvodu soud nepřistoupil k rozložení plnění do splátek a při rozhodování o lhůtě k plnění vycházel z obecné úpravy. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., větší úspěch ve věci měl žalobce, má proto právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Poměr úspěchu mezi žalobcem a žalovanou je 76,7 % ku 23,3 %, žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení z 53,4 % (rozdíl procentní míry úspěchu a neúspěchu žalobce). Náklady řízení pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 22.714 - Kč, odměna advokáta za poskytnuté úkony právní služby – soud v této souvislosti za účelně uplatněné úkony považuje převzetí a přípravu věci, předžalobní výzvu (odměna v poloviční výši podle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl.), podání žaloby a účast u jednání soudu dne 21.10.2021. Soud nepovažuje za samostatný úkon právní služby vyjádření žalobce ze dne 31.5.2021, neboť se jednalo o doplnění tvrzení, která již měla být v samotné žalobě, toto podání je tedy zahrnuto v odměně za žalobu (šlo o tvrzení týkající se ověření úvěruschopnosti). Dále soud nepovažuje za účelně vynaložený úkon druhé jednání ve věci dne 9.12.2021 – k tomuto jednání došlo jen na žádost žalobce, kterému bylo z dobré vůle soudu umožněno ještě jednou doplnit tvrzení k posouzení úvěruschopnosti (na potřebu tvrdit a prokazovat skutečnosti v tomto směru byl žalobce upozorněn ještě před nařízením prvního jednání ve věci). Nebylo by proto spravedlivé náklady za další jednání přičítat k tíži žalované. Stejně tak i částečné zpětvzetí žaloby a překvalifikování nároku nelze považovat za samostatný úkon, neboť tento krok mohl být učiněn rovnou při jednání dne 21.10.2021. Odměna za jeden úkon právní služby v dané věci činí podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6 vyhl. 177/1996 Sb. částku 10.580 - Kč, odměna celkem činí 37.030 - Kč. Režijní paušál 4 x 300 - Kč představuje částku 1.200 - Kč. Cestovní výdaje za cestu z [obec] do [obec] a zpět činí 1.893,36 Kč (ujeto 294 km, náhrada za amortizaci 4,20 Kč/km, tj. 1.234,80 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty při spotřebě 7 l /100 km a ceně 32 - Kč/l benzínu činí 658,56 Kč), náhrada promeškaný čas v délce 8 půlhodin činí 800 - Kč, 21 % DPH v částce 8.593,90 Kč, náklady řízení tak dohromady činí 72,231 - Kč (po zaokrouhlení), z toho má žalobce nárok na náhradu z 53,4 %. Žalobci tak náleží 38.571 - Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalované uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce.