8 C 10/2022-56 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalované svou žalobou domáhal zaplacení žalovaných částek, úroků a úroků z prodlení s tím, že dne [datum] přes internet uzavřel se žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které jí poskytl úvěr 120.000 Kč, částku 26. 7. 2019 žalované na účet označený žalovanou poukázala a žalovaná se zavázala úvěr spolu s úroky ve výši 183.312 Kč žalobci vrátit sjednanými splátkami 5.055,20 Kč měsíčně. Žalobce potvrdil, že žalobkyně na úvěr uhradila celkem 94.884,47 Kč. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 29. 7. 2019 soud zjistil, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které jí poskytla úvěr 120.000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit 60 měsíčními splátkami, se splatností poslední splátky 12. 8. 2024, byl sjednán roční úrok 45%, žalovaná se tak zavázala žalobci na úrocích zaplatit 183. 312 Kč, což spolu s jistinou představuje částku 303.312 Kč, které se žalovaná zavázala žalobci uhradit. Podle sjednaného splátkového kalendáře činila pravidelná výše splátek od 12. 9. 2019 (splatnost 1. splátky) do 12. 8 2024 (splatnost poslední splátky), celkem 5.055,20 Kč. 4. Podle statistických údajů [obec] národní banky – databáze časových řad [příjmení], tabulka B1 [číslo]: úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami nefinančním podnikům v ČR – nové obchody, číslo sestavy [číslo] v červenci 2019 činila tato úroková sazba 3,27% ročně z úvěrem poskytnuté částky. 5. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). 6. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). 7. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). 8. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku). 9. Ve věci už podepsaný soud rozhodoval rozsudkem ze dne 17. 3. 2022, č.j. [číslo jednací], žalobě vyhověl ohledně částky 25.115,53 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 4. 8. 2021 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované nahradit žalobci náklady na uplatnění nároku 440 Kč (výrok II.), žalobu ohledně částky 110.200,35 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně jdoucím od 4. 8. 2021 do zaplacení a ohledně smluvní pokuty 5.006,69 Kč zamítnul (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Přitom vyšel z toho, že úvěrem poskytnutá částka činí 120. 000 Kč, žalovaná měla na úrocích uhradit 183.312 Kč a úvěr byl sjednán na 60 měsíců. Byl sice sjednán úrok 45%, ale roční úrokové zatížení činí 36.662,40 Kč, což představuje 30,552% ročně. Při zjištění obvyklých úroků požadovaných bankami za poskytnutí úvěru nefinančním podnikům v ČR v červenci 2019, kdy došlo k uzavření úvěrové smlouvy účastníky řízení, ve výši 3,27% ročně, posoudil soud sjednanou úrokovou míru 45%, ale i výpočtem zjištěných 30,55% ročně jako lichvu a úvěrovou smlouvu pro rozpor s dobrými mravy shledal neplatnou v celém rozsahu, a to ex tunc. Žalované tak vznikla povinnost úvěrem poskytnutou částku jako své bezdůvodné obohacení vydat a od prokázané první výzvy k vydání bezdůvodného obohacení žalobci zaplatit i úroky z prodlení v zákonné výši. Žalobce potvrdil, že žalovaná uhradila 94.884,47 Kč. Na plnou úhradu nároku na vydání bezdůvodného obohacení tak zbývá 25.116,53 Kč. Pokud bylo žalováno více, soud žalobu zamítnul a žalobci přiznal požadovanou náhradu vynaložených nákladů na uplatnění nároku. 10. K odvolání žalobce odvolací soud v rozsahu odvolání (výroku III. a IV.) prvoinstanční rozsudek zrušil a věc vrátil podepsanému soudu k dalšímu řízení s tím, že je třeba doplnit poučovací povinnost soudu podle § 118a, odst. 2 o.s.ř., ve věci nařídit jednání a rozhodnutí řádně odůvodnit. 11. Z provedeného původního i dalšího řízení vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které žalované poskytl úvěr 120.000 Kč. Žalobce potvrdil, že žalovaná na tento dluh uhradila 94.884,47 Kč. Podle žalobce žalovaná splatila pouze část svého závazku. Žalovaná by tak musela uhradit uvedených 303.312 Kč. 12. Soud uvedenou smlouvu i nadále považuje za smlouvu lichevní povahy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované 120.000 Kč, žalovaná měla po 60 měsících vrátit 303.312 Kč. To představuje roční úrok 30,55%. Ve smlouvě bylo ale přímo uvedeno, že se jedná o úrok 45%. Jedná se o zjevný nepoměr plnění, podstatně přesahující úrokovou výměru v době sjednání zápůjčky obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám bank při poskytování úvěru. Jejich obvyklou výši soud zjistil ze statistických údajů ČNB, jak shora uvedeno. 13. Pro výše uvedené soud považuje předmětnou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou v celém rozsahu pro rozpor s ustanovením § 580, odst. 1 občanského zákoníku, poněvadž se jedná o smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. Podle názoru soudu jednotlivá ujednání v této smlouvě nelze oddělit. Kdyby totiž úvěrovaná žalovaná trvala na obvyklých úrocích, žalobce by na uzavření takové smlouvy nepřistoupil a k uzavření úvěrové smlouvy (obchodu) by nedošlo. Jsou tak neplatná všechna ujednání podle předmětné úvěrové smlouvy četně ujednání o úrocích, způsobu čerpání i splácení úvěru, smluvní pokutě i následcích porušení smlouvy. Zůstává jen nárok z bezdůvodného obohacení, jehož splatnost je vázána na výzvu toho, na jehož úkor k bezdůvodnému obohacení došlo. První taková v řízení prokázaná výzva byla ze dne 28. 4. 2021. K jejímu doručení podle 753 o.s.ř. došlo 2. 5. 2021, žalovaná měla plnit do třiceti dnů, tedy do 2. 6. 2021 a od 3. 6. 2021 se dostala do prodlení. Žalobou ale bylo požadování zaplacení úroku z prodlení až od 4. 8. 2021. Od toho dne proto soud úroky nyní již pravomocným úrokem přiznal v zákonné výši 8,25% ročně, jak bylo shora uvedeno. Plněním účastníků řízení podle této smluv tak vzniklo bezdůvodné obohacení žalovaného, které je třeba vypořádat v souladu s ustanovením § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako plnění z neplatného právního úkonu. Žalobce má právo na vydání částek poskytnutých žalobci. Žalovaná ale na tento dluh plnila, uhradila 94.884,47 Kč. Z toho důvodu soud žalobě vyhověl ohledně částky poskytnuté původním věřitelem, ale snížené o skutečně zaplacenou úhradu žalovanou. Jedná se o částku 25.115,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 8. 2021 do zaplacení, jak požaduje žalobce. Pokud žalobce požadoval více a zaplacení smluvní pokuty, soud žalobu zamítnul. 14. Soud vyhověl návrhu ohledně částky 440 Kč náhrady nákladů uplatnění pohledávky, když se jednalo o nároky mezi podnikateli, bylo možno požadovat 1.200 Kč, ale žalobce požadoval méně. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl jak shora uvedeno, když to byla žalovaná, kdo byl v řízení převážně úspěšný, ale v souvislosti s tímto řízení jí výlohy nevznikly.