14 C 206/2023-27 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 23 770 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 9. 9. 2021, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku 15 000 Kč (dále též jen„ smlouva o úvěru“). Uvedla, že předmětná částka byla vyplacena v hotovosti v místě bydliště žalované při podpisu smlouvy, převzetí peněz žalovaná stvrdila svým podpisem na smlouvě. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru v celkové výši 12 270 Kč. Celkovou částku 27 270 Kč se žalovaná zavázala vrátit pravidelnými týdenními splátkami ve výši 455 Kč. Poskytovatelka úvěru řádně posoudila bonitu a úvěruschopnost žalované, když žalovaná v žádosti o úvěr uvedla základní údaje o své osobě a okolnosti ohledně svých měsíčních příjmů, výdajů a předložila k tomu potřebné listiny. Správnost vyplněných údajů pak žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná za celou dobu splatila žalobkyni pouze částku 3 500 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl žalobkyní zesplatněn, a proto splatnost celého závazku nastala ke dni 2. 11. 2022. Žalovaná dosud dluh neuhradila, ani po předžalobní výzvě. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 9. 9. 2021 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 15 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s příslušenstvím v celkové výši 12 270 Kč, a to celkem 60 týdenními splátkami ve výši 455 Kč, počínaje dnem 16. 9. 2021. Peníze byly žalované předány v hotovosti v den podpisu smlouvy. RPSN úvěru činilo 212,77%. 4. Žalovaná před poskytnutím úvěru uvedla, že je zaměstnána na částečný úvazek jako pomocná dělnice, její příjem je 13 478 Kč měsíčně, celkové měsíční výdaje činí 9 232 Kč, disponibilní měsíční zůstatek příjmů je tak 4 246 Kč. Správnost uvedených skutečností žalovaná potvrdila svým podpisem na kartě zákazníka dne 9. 9. 2021. 5. Z výplatních pásek žalované plyne, že za červenec 2021 žalovaná dosáhla čistého měsíčního příjmu 13 460 Kč, za srpen 2021 žalovaná dosáhla čistého měsíčního příjmu 13 497 Kč. 6. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení celkového dluhu ze smlouvy o úvěru ve výši 23 770 Kč spolu s příslušenstvím dopisem - předžalobní výzvou ze dne 23. 9. 2022, která byla zaslána na známou adresu bydliště žalované. 7. Soud posoudil zjištěné skutečnosti podle § 580, 1970, 2395 a 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 86 a 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k těmto závěrům: mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 9. 9. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná tentýž den obdržela v hotovosti částku 15 000 Kč. Tuto byla povinna vrátit za dobu 60 týdnů spolu s úrokem (příslušenstvím) v celkové výši 12 270 Kč, což představuje RPSN 212,77%. Z tohoto důvodu považuje soud danou úvěrovou smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť jde o tak markantní nepoměr plnění, že jde o smlouvu lichevní povahy. Kromě výše uvedeného, povinností poskytovatelky úvěru před poskytnutím úvěru vyplývající z § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. bylo posoudit řádně schopnost žalované takový úvěr splácet a v případě pochybností takový úvěr vůbec neposkytnout. Z listin předložených žalovanou při žádosti o úvěr plyne, že její měsíční příjem činí cca 13 500 Kč, měsíční náklady cca 9 200 Kč, ze zbývající částky cca 4 300 Kč měsíčně by pak žalovaná měla hradit měsíční splátku úvěru 455 Kč – lze tak přinejmenším důvodně pochybovat, že zbývající částka cca 3 850 Kč měsíčně by žalované stačila na další (mimořádné) výdaje. Soud tak uzavřenou úvěrovou smlouvu hodnotí jako neplatnou též podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, neboť žalovaná obdržela danou částku bez platného právního titulu, a je proto povinna ji vrátit. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná dosud uhradila 3 500 Kč, nebylo zpochybňováno, soud proto žalobě vyhověl co do jistiny 11 500 Kč (poskytnutá částka 15 000 Kč – splacených 3 500 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 500 Kč od 3. 11. 2022 (první den prodlení žalované) do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu (podrobně vymezeném ve výroku II. tohoto rozsudku) žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. V souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť v převážné míře byla v řízení procesně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly.