14 C 65/2023-41 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 36 591,29 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřel žalovaný a její právní předchůdkyně [právnická osoba] dne 17. 4. 2020 (dále též jen„ smlouva o úvěru“). Uvedla, že společnost [právnická osoba] poskytla dne 17. 4. 2020 žalovanému na jeho žádost úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl vyplacen v hotovosti v místě bydliště žalovaného při podpisu smlouvy, převzetí peněz žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku v celkové výši 25 776 Kč. Celkovou částku 55 776 Kč se žalovaný zavázal vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Splatnost poslední splátky nastala 17. 6. 2021. Poskytovatelka úvěru řádně posoudila bonitu a úvěruschopnost žalovaného, když žalovaný v žádosti o úvěr uvedl základní údaje o své osobě a okolnosti ohledně svých měsíčních příjmů, výdajů a předložil k tomu potřebné listiny. Správnost vyplněných údajů pak žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný nehradil řádně a včas jednotlivé splátky úvěru, zaplatil celkem pouze 4 000 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn, a proto splatnost celého závazku nastala ke dni 17. 6. 2021. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo věřitelce v souladu se 4. odstavcem 1. strany smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2022 pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dosud dluh neuhradil, ani přes předžalobní výzvu ze dne 3. 10. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 17. 4. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, v níž se poskytovatelka úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr 30 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s příslušenstvím v celkové výši 25 776 Kč, a to celkem 14 měsíčními splátkami ve výši 3 984 Kč, splatnými vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Peníze byly žalovanému předány v hotovosti v den podpisu smlouvy. RPSN úvěru činilo 272,44 %. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán, jeho příjem je 20 000 Kč měsíčně, celkové měsíční výdaje činí 10 110 Kč, použitelný měsíční příjem je tak 9 890 Kč. 4. Postupní smlouvou ze dne 3. 6. 2022 poskytovatelka úvěru [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným z úvěrové smlouvy žalobkyni. 5. Dopisem ze dne 8. 7. 2022 žalobkyně oznámila žalovanému, že na základě postupní smlouvy ze dne 3. 6. 2022 nabyla pohledávku z titulu předmětné smlouvy o úvěru, která aktuálně činí 77 142,89 Kč. Postoupení dané pohledávky oznámila žalovanému dopisem ze dne 21. 6. 2022 též společnost [právnická osoba] Oba dopisy byly odeslány na známou adresu bydliště žalovaného. 6. Dopisem ze dne 3. 10. 2022 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 28 017,83 Kč z titulu smlouvy o úvěru. Žalovaný byl informován, že v opačném případě bude dluh vymáhán soudní cestou. Dopis byl odeslán na známou adresu bydliště žalovaného 5. 10. 2022. 7. Z výše uvedených důkazů má soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 17. 4. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, v níž se poskytovatelka úvěru zavázala poskytnout žalovanému úvěr 30 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s příslušenstvím v celkové výši 25 776 Kč, a to celkem 14 měsíčními splátkami ve výši 3 984 Kč, splatnými vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Peníze byly žalovanému předány v hotovosti v den podpisu smlouvy. RPSN úvěru činilo 272,44 %. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán, jeho příjem je 20 000 Kč měsíčně, celkové měsíční výdaje činí 10 110 Kč, použitelný měsíční příjem je tak 9 890 Kč. Tvrzení žalobkyně, podle něhož žalovaný dosud vrátil částku 4 000 Kč, nebylo v řízení nijak zpochybněno, soud z něj proto vyšel. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022 poskytovatelka úvěru postoupila pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 6. 2022. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celkového dluhu ze smlouvy o úvěru ve výši 76 946,57 Kč spolu s příslušenstvím předžalobní výzvou ze dne 3. 10. 2022, která byla zaslána na známou adresu bydliště žalovaného. 8. Soud posoudil zjištěné skutečnosti podle § 580, 1897, 1970, 2395 a 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 86 a 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k těmto závěrům: mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 17. 4. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný tentýž den obdržel v hotovosti částku 30 000 Kč. Tuto byl povinen vrátit za dobu 14 měsíců spolu s úrokem (příslušenstvím) v celkové výši 25 776 Kč, což představuje RPSN 272,44 %. Z tohoto důvodu považuje soud danou úvěrovou smlouvu za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť jde o tak markantní nepoměr plnění, že jde o smlouvu lichevní povahy. Kromě výše uvedeného, povinností poskytovatelky úvěru před poskytnutím úvěru vyplývající z § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. bylo posoudit řádně schopnost žalovaného takový úvěr splácet a v případě pochybností takový úvěr vůbec neposkytnout. Z listin předložených žalovaným při žádosti o úvěr plyne, že jeho měsíční příjem činí 20 000 Kč, měsíční náklady 10 110 Kč, ze zbývající částky 9 890 Kč měsíčně by pak žalovaný měl hradit měsíční splátku úvěru 3 984 Kč – lze tak přinejmenším důvodně pochybovat, že zbývající částka 5 906 Kč měsíčně by žalovanému stačila na další (mimořádné) výdaje. Soud tak uzavřenou úvěrovou smlouvu hodnotí jako neplatnou též podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, neboť žalovaný obdržel danou částku bez platného právního titulu, a je proto povinen jej vrátit. Předmětná pohledávka za žalovaným byla dne 3. 6. 2022 postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný dosud uhradil 4 000 Kč, nebylo zpochybňováno, soud proto žalobě vyhověl co do jistiny 26 000 Kč (poskytnutá částka 30 000 Kč – splacených 4 000 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 000 Kč od 18. 6. 2021 (první den prodlení žalovaného) do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu (podrobně vymezeném ve výroku II. tohoto rozsudku) žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. Žalobkyně byla v řízení v převážné části úspěšná, a proto jí soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal poměrnou část nákladů tohoto řízení. Úspěch žalobkyně činil 71% žalované částky, neúspěch činil 29%, soud proto přiznal žalobkyni 42% účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 464 Kč, odměny zástupce podle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy jeden úkon právní služby činí 500 Kč, tj. za 3 úkony 1 500 Kč (1. převzetí zastoupení, 2. předžalobní výzva, 3. sepis žaloby), 3 x paušál hotových výloh po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 378 Kč, tj. celkem 3 642 Kč, z čehož 42% představuje částka 1 530 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal.