14 C 99/2023-36 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 13 250 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi nimi dne 7. 8. 2020 (dále též jen„ smlouva o zápůjčce“). Uvedla, že dne 7. 8. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce prostřednictvím webových stránek www.coolcredit.cz, na nichž žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky, v níž zadal své osobní údaje. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného ze skenu dokladu s jeho fotografií a dále pomocí ověřovací korunové platby z bankovního účtu žalovaného, na tento účet byla následně zápůjčka vyplacena. Žalovaný podepsal smlouvu [příjmení] kódem, který mu žalobkyně zaslala na zadané telefonní číslo. Žalobkyně si před uzavřením smlouvy vyžádala informace o příjmech a výdajích žalovaného a jeho poměrech a ověřila je z předložených dokumentů. Žalobkyně na základě smlouvy ze dne 7. 8. 2020 vyplatila na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč a tento spolu s jistinou zápůjčky vrátit do 6. 9. 2020. Žalovaný však ničeho nezaplatil, přestože ho k tomu žalobkyně vyzvala písemnými výzvami a naposledy předžalobní výzvou ze dne 6. 9. 2022. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně dodala, že nebude doplňovat žádná tvrzení, a navrhla, aby soud uložil žalovaného vrátit částku, kterou mu žalobkyně zaslala na jeho bankovní účet, jako bezdůvodné obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Smlouvou o zápůjčce ze dne 7. 8. 2020 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku 10 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal, že zápůjčku vrátí společně s poplatkem ve výši 3 250 Kč nejpozději do 6. 9. 2020 RPSN zápůjčky činí 2 969%. Žalovaný smlouvu podepsal [příjmení] kódem uvedeným na poslední straně smlouvy. 4. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] vyplývá, že dne 7. 8. 2020 byla na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] odeslána částka 10 000 Kč. 5. Upomínkami ze dne 13. 9. 2020, 20. 9. 2020, 27. 9. 2020, 6. 10. 2020 a 21. 10. 2020 byl žalovaný opakovaně vyzýván k zaplacení dluhu z titulu smlouvy o zápůjčce. 6. Dopisem ze dne [datum] zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 20 191 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce do tří dnů. Zároveň ho upozornila, že v opačném případě bude dluh vymáhán soudně. Výzva byla odeslána na známou adresu bydliště žalovaného. 7. Z výše uvedených listinných důkazů má soud za prokázané, že dne 7. 8. 2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku 10 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal, že zápůjčku vrátí společně s poplatkem ve výši 3 250 Kč nejpozději do [datum] RPSN zápůjčky činí 2 969%. Žalovaný smlouvu podepsal [příjmení] kódem uvedeným na poslední straně smlouvy. Tuto částku žalovanému zaslala na uvedený bankovní účet dne 7. 8. 2020. Žalovaný však dosud žádnou částku nevrátil, přestože byl k tomu opakovaně vyzýván, naposledy předžalobní výzvou ze dne 6. 9. 2022. 8. Soud posoudil zjištěné skutečnosti podle § 580, 1970, 2395 a 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 86 a 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dospěl k těmto závěrům: mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalovaný tentýž den obdržel na svůj bankovní účet částku 10 000 Kč. Tuto byl povinen vrátit do 6. 9. 2020 spolu s úrokem (příslušenstvím) v celkové výši 3 250 Kč, což představuje RPSN 2 969%. Z tohoto důvodu považuje soud danou smlouvu o zápůjčce za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť jde o tak markantní nepoměr plnění, že jde o smlouvu lichevní povahy. Kromě výše uvedeného, povinností poskytovatelky zápůjčky před jejím poskytnutím vyplývající z § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. bylo posoudit řádně schopnost žalovaného takovou zápůjčku splácet a v případě pochybností ji vůbec neposkytnout. Žalovaná však k výzvě soudu nepředložila žádný důkaz k prokázání skutečnosti, že tak skutečně učinila, soud tak uzavřenou smlouvu hodnotí jako neplatnou též podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z důvodu neplatnosti smlouvy o zápůjčce proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku, neboť žalovaný obdržel danou částku bez platného právního titulu, a je proto povinen ji vrátit. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný dosud neuhradil žádnou částku zpět, nebylo zpochybňováno, soud proto žalobě vyhověl co do jistiny 10 000 Kč (poskytnutá částka na účet žalovaného) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] (první den prodlení žalovaného) do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu (podrobně vymezeném ve výroku II. tohoto rozsudku) žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. Žalobkyně byla v řízení v převážné části úspěšná, a proto jí soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal poměrnou část požadovaných nákladů tohoto řízení. Úspěch žalobkyně činil 75% žalované částky, neúspěch činil 25%, soud proto přiznal žalobkyni 50% účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny zástupce podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy jeden úkon právní služby činí 300 Kč, tj. za 3 úkony 900 Kč (1. převzetí zastoupení, 2. předžalobní výzva, 3. sepis žaloby), 3 x paušál hotových výloh po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 1 600 Kč, z čehož 50% představuje částka 800 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal.