3 C 357/2022-34 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 9.8.2022 žádal žalobce na žalovaném zaplacení 49 925,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru, na základě níž právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) poskytl žalovanému revolvingový úvěr, na základě kterého žalovaný čerpal 53 925,49 Kč, které měly být zaplaceny do 10.2.2022, z nichž nezaplacena zůstala žalovaná částka. Věřitel postoupil pohledávku žalobci smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27.1.2020. 2. Ve věci byl dne 20.9.2022 vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný prostřednictvím své obecné zmocněnkyně podal odpor s tím, že žalovaný je pracovně v zahraničí, má dluhy u více věřitelů, které postupně splácí. Vzhledem k tomu, že se elektronický platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, byl usnesením ze dne 27.10.2022 zrušen. 3. Na základě usnesení soudu ze dne 7.12.2022 žalobce podáním ze dne 13.1.2023 doplnil skutková tvrzení a důkazy tak, že úvěruschopnost žalovaného jeho předchůdce ověřoval ze systémů ISIR,CEE,SOLUS, NRKI, BRKI. Doložil platby žalovanému dne 10.3.2021 ve výši dvakrát 20 000 Kč, dne 20.4.2021 částka 2 700 Kč, dne 1.9.2021 částka 2 000 Kč, dne 25.10.2021 částka 5 000 Kč, dne 29.10.2021 částka 5 000 Kč, dne 1.11.2021 částka 5 000 Kč, dne 3.11.2021 částka 8 000 Kč, dne 4.11.2021 částka 10 000 Kč, dne 5.11.2021 částka 7 000 Kč, vše na účet žalovaného. Dále žalobce doložil platební historii žalovaného, z níž bylo ověřeno, že žalovaný celkem na úhradu dluhu zaplatil před postoupením pohledávky 63 855,58 Kč, před podáním žaloby žalovaný uhradil další 4 000 Kč a po podání žaloby další 3 000 Kč, ohledně této částky se zákonným úrokem z prodlení vzal žalobce žalobu zpět, nadále požadoval zaplacení 46 925,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 4. Obecná zmocněnkyně žalovaného při jednání ve věci dne 15.6.2023 doložila, že dne 7.5.2023 žalovaný na žalovaný nárok zaplatil dalších 25 000 Kč. 5. Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti: Dne 10.3.2021 poukázal právní předchůdce žalobce na účet žalovaného dvakrát 20 000 Kč, dne 20.4.2021 částku 2 700 Kč, dne 1.9.2021 částku 2 000 Kč, dne 25.10.2021 částku 5 000 Kč, dne 29.10.2021 částku 5 000 Kč, dne 1.11.2021 částku 5 000 Kč, dne 3.11.2021 částku 8 000 Kč, dne 4.11.2021 částku 10 000 Kč, dne 5.11.2021 částku 7 000 Kč, celkem 84 700 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný na úhradu dluhu dle žalobce zaplatila celkem 67 855,58 Kč. Věřitel pohledávku postoupil žalobci, což oznámil žalovanému. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný neoponoval. 6. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Uzavření smlouvy o úvěru soud nemá za prokázáno, neboť registrace dlužníka na portálu věřitele či zaslání verifikační SMS nepotvrzuje, že to byla žalobcem označený žalovaný, kdo souhlasil právě s takovým zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil jako právní titul svých nároků. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdce žalobce, na nějž byla pohledávka podle § 1879 občanského zákoníku postoupena, poskytl žalovanému celkem 84 700 Kč, z nichž žalovaný vrátil 67 855,58 Kč, po podání žaloby pak to bylo dalších 3 000 Kč, o které vzal žalobce žalobu zpět a v této části bylo řízení dle § 96, odst. 1-4 občanského soudního řádu zastaveno. Žalobce má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání dosud nesplacené částky z titulu bezdůvodného obohacení a na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni rozhodnutí ve věci ale žalovaný prokazatelně zaplatil celkem 92 855,58 Kč (+ částku 3 000 Kč ohledně které bylo řízení zastaveno). Pokud žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel 84 700 Kč a vrátil celkem 95 855,58 Kč, je zjevné, že i s připočtením případných zákonných úroků z prodlení za dobu od převzetí částek do jejich vrácení, byl případný nárok na bezdůvodné obohacení přeplacen, resp., že na straně žalovaného na úkor žalobce k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo a žaloba proto byla zamítnuta. I v případě, že by soud neshledal smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ze shora uvedených důvodů, byly by dány důvody pro závěr o její neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy, neboť je zřejmé, že úrok sjednaný ve smlouvě 10,5 % měsíčně, odpovídá ročnímu úroku 126 %, což je úrok vysoko přesahující běžnou úrokovou míru, je tedy úrokem lichevním, a smlouva by byla neplatná i s ohledem na ustanovení § 1796 občanského zákoníku. Krom toho z předložených podkladů vůbec nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce posuzoval schopnost žalované splácet úvěr, lze tedy uvažovat o neplatnosti smlouvy i ve smyslu ust. § 87 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 7. Žalobce nebyl ve sporu úspěšný, ale žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.