11 C 179/2024-23 — Okresní soud v Chrudimi

Návrhem ze dne 14. 5. 2024 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 23 293,29 Kč s úrokem z prodlení 14,75% ročně z 23 293,29 Kč od 1.5.2024 do zaplacení, z titulu dluhu vlastníka bytu vůči společenství vlastníků jednotek (příspěvky za užívání a správu, plnění spojená s užíváním domu). Žalovaný dluh nezaplatil, ačkoli k tomu byl vyzván.Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že každý žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup účastníkům navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti.Žalovaný je vlastníkem bytu (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 3) v domě, kde jsou vlastníci bytů, v souladu s předpokladem daným zákonem, sdruženi v osobě žalobce. Žalobce na základě oprávnění založeného svými řádně schválenými stanovami dle svého tvrzení řádně stanovil měsíční příspěvek do fondu oprav, zálohy na plnění spojená s užíváním bytu v daném domě, a jejich splatnost (č.l. 6-10), a následně za rok 2024 vyúčtoval nedoplatek ve výši 23.293,29 Kč (č.l. 10; jednotka č. 725/9). Žalovaný přes výzvu tento dluh neuhradil ani do 30.4.2024. Žalovaný těmto tvrzením neoponoval.Po právní stránce soud věc posoudil takto.Žalovaný je vlastníkem bytu v domě, v němž žalobce vykonává práva ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu, přičemž na základě Stanov žalobce, na sebe žalovaný v rozhodné době vzal povinnost platit žalované částky. Tato povinnost je dána i § 1181 a § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době podání návrhu, dále jen „občanský zákoník“).Na základě tvrzení žalobce a jím předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný dluží žalobci žalovanou částku, včetně úroku z prodlení ve výši dané § 1970 občanského zákoníku a § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. Důvodné žalobě soud v celém rozsahu vyhověl (výrok I.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 932 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z odměny 2 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 7.080,-- Kč a k tomu 21% DPH, tj. 1.486,80 Kč, tedy celkem 9 498,80 Kč kteroužto částku je žalovaný povinen podle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř.