3 C 212/2023-36 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že žalobce poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení. Objednávku služby, kterou žalobce nabízí, lze provést na stránkách vybraného e-shopu při objednání zboží. Smlouvu o předfinancování nákupu zboží lze uzavřít na internetových stránkách e-shopů, na základě smlouvy se žalobce zavazuje uhradit e-shopům kupní cenu za zákazníka, ten se v případě, že od smlouvy neodstoupí do 14 dnů od obdržení zboží, zavazuje zaplatit žalobci kupní cenu. Žalovaná využila služeb v celkové ceně 27 938,54 Kč, a to v období od 4.2.2022 do 24.8.2022 . Žalovaná uhradila na vyúčtování pouze částku 11 497 Kč. Vedle povinnosti vrátit půjčenou částku vznikla žalované i povinnost zaplatit poplatky, a to poplatek za odloženou platbu a poplatek z prodlení. Žalobce pak provedl vyúčtování, podle něhož žalovaná dluží na jistině žalovanou částku. Na poplatky a částečně jistinu byla započtena i úhrada žalované ve výši 11 497 Kč. Žalobce požaduje uhradit celkovou částku 24 786,99 Kč a z dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení.2. Ve věci bylo v souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Z obsahu spisu byly zjištěny následující skutečnosti. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva k službě , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na základě smlouvy pak žalobce zřídil žalované účet s tím, že jí poskytne finanční limit 30 000 Kč za měsíc (v podstatě úvěr). Z přehledu jednotlivých objednávek žalované pak bylo zjištěno, jaké částky žalovaná prostřednictvím účtu platila – jde tedy o výši čerpání úvěru. Žalobce rovněž doložil, že vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky.3. Zjištěné skutečnosti pak soud posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobce pro žalovanou zřídil účet, jehož prostřednictvím žalovaná prováděla nákupy u příslušných e-shopů. Kupní cena byla hrazena prostřednictvím finančního limitu poskytnutého žalobcem, fakticky tedy jde o úvěrový vztah. Žalovaná úvěr nesplatila ve sjednaných lhůtách. Nicméně žalobce požaduje po žalované nejen úhradu dlužné jistiny, ale i poplatky, které značně převyšují výši jistiny. Takový poplatek – ve své podstatě jde o skrytý úrok – soud považuje za lichevní. Mimoto je zřejmé, že žalobce prakticky rezignoval na ověření úvěruschopnosti dlužníka, což je zřejmé z jeho podání ze dne 13.2.2024, kde reagoval na výzvu soudu. Z tohoto podání je zřejmé, že žalobce veskrze spoléhá na to, co mu žalovaná sdělila, neověřoval její příjmy ani výdaje. Nepostupuje v souladu s ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nedostatečně ověřoval úvěruschopnost dlužníka. I kdyby uvedené údaje byly reálné, tak těžko lze předpokládat, že by žalovaná při příjmu 15 000 Kč měsíčně, mohla při vyčerpání limitu 30 000 Kč měsíčně tento mohla uhradit do 15. dne v následujícím měsíci, jak byla dle smlouvy povinna. Uzavřít tedy lze, že soud sjednanou smlouvu shledává absolutně neplatnou – jednak pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (lichevní smlouva), jednak pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vztah mezi účastníky je pak třeba vypořádat jako bezdůvodné obohacení (§ 2993 občanského zákoníku). Žalobce poskytl žalované částku 27 938,54 Kč, žalovaná vrátila 11 497 Kč, rozdíl je tedy povinna žalobci vrátit, a to včetně zákonného úroku z prodlení. Na žádné další platby žalobce nárok nemá, ohledně těchto zbylých nároků proto byla žaloba zamítnuta.4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobce měl úspěch do 67 % , neúspěch do 33 % , rozdíl v jeho prospěch činí 34%, byla mu proto přiznána náhrada 34% nákladů, když celé náklady činí 2 444 Kč ( soudní poplatek 992 Kč, 3 úkony po 300 Kč, 3krát 100 Kč paušál, 21% DPH) + 1 úkon za 2 100 Kč, 1 krát 300 Kč paušál, ztráta času 242 Kč, cestovné 233,99 Kč, 21% DPH , celkem náklady činí 5 237 Kč, z toho 34% činí 1 781 Kč.