3 C 257/2023-25 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 28.7.2023 domáhal se žalobce proti žalované zaplacení 26 025 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 789,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 6 013,16 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 10 % p.a. z částky 18 856,60 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, úroků ve výši 21,27 % p.a. z částky 18 856,60 Kč od 24.3.2023 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že 2.8.2018 uzavřel právní předchůdce žalobce , právnická osoba, se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalované na hotovosti 27 000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 51 030 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 78 týdenních splátkách po 655 Kč. Žalovaná sjednané splátky neplatila řádně, celkem na úhradu dluhu z této smlouvy zaplatila žalovaná 25 255 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 23.3.2023 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na nynějšího žalobce.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání ve věci se nedostavila, ačkoliv byla soudem včas a řádně předvolána.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 2.8.2018 bylo zjištěno, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce , právnická osoba, se žalovanou pod č. , hodnota, , dle smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalované na hotovosti 27 000 Kč, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 51 030 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku splácet v 78 hotovostních týdenních splátkách po 655 Kč.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 23.3.2023 mezi , právnická osoba, a žalobcem bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na nynějšího žalobce, žalovaná byla informována přípisem.5. Soud považuje uzavřenou smlouvu za právní úkon lichevní povahy. U úvěru poskytnutého ve výši 27 000 Kč mělo být za 78 týdnů zaplaceno o 24 030 Kč více než zapůjčených 27 000 Kč, což představuje roční úrok 59,5 %. Soud má za to, že navýšení vysoko přesahuje běžnou úrokovou míru tak, že smlouvu lze považovat za právní úkon lichevní povahy. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu za absolutně neplatnou dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku. Dále z předložených dokladů vůbec nevyplývá, zda právní předchůdce žalobce, a pokud ano, jakým způsobem ověřoval schopnost žalované splácet úvěr. Žalobce přes výzvu soudu nedoložil, z jakých dokumentů byla ověřována úvěruschopnost žalované, pouhé zaškrtnutí údajů v kartě zákazníka není průkazné, navíc údaje v kartě zjevně nemohou odpovídat realitě. Žalovaná má vyznačen příjem 9700 Kč a nějaký další blíže nespecifikovaný příjem 28 000 Kč, v kolonce dokladů je ale zaškrtnut jen údaj: výplatní pásky, takže není zřejmé, z čeho ten další příjem měla žalovaná dokládat. Výdaje na bydlení 3 000 Kč celkem nemohou odpovídat realitě u nájemního bydlení. Pokud by měla výdaje na veškeré životní potřeby, tj. jídlo, ošacení, obutí, hygienu, léky, kulturní vyžití 6 000 Kč měsíčně, jak je uvedeno, představovalo by to 200 Kč denně na všechny tyto položky, což je jen těžko představitelné. Smlouva je neplatná ve smyslu z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, absolutní neplatnost lichevní smlouvy nelze zhojit postupem dle § 577 občanského zákoníku. Plnění přijaté žalovanou z neplatné smlouvy potom soud dle § 2991 a násl. občanského zákoníku hodnotí jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce.6. Pokud se týká stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení, vycházel soud z toho, že žalovaná dne 2.8.2018 převzala od žalobce (jeho právního předchůdce) 27 000 Kč, žalobce uvedl, že žalovaná na úhradu dluhu zaplatila 25 255 Kč. Žalovaná má povinnost zaplatit žalobci částku, kterou převzala, sníženou o částku, kterou již zaplatila, jestliže převzala celkem 27 000 Kč a zaplatila 25 255 Kč, pak na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 1 745 Kč Do této výše bylo žalobě vyhověno, včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nař.vl.č. 351/2013 Sb., ve zbytku byla žaloba zamítnuta.7. S ohledem na částečnou úspěšnost, soud dle § 142, odst. 2 občanského soudního řádu rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.