3 C 259/2023-40 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi původním věřitelem, společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 11.3.2019 k uzavření smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, . Žalovaný obdržel 55 000 Kč převodem na účet, a zavázal se vedle jistiny úvěru uhradit částku 51 392 Kč na poplatcích, tedy celkem 106 392 Kč, (žalobce odkázal na smlouvu), v 36 pravidelných měsíčních splátkách vše do 23.2.2022. Žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena dne 19.12.2022 na žalobce. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 145 797,73 Kč (jistina 55 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 51 932 Kč, smluvní pokuta 38 105,73 Kč, poplatek za předání k vymáhání 1 300 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok a smluvní úrok ve výši 14 % ročně z částky 55 000 Kč od 24.2.2022 do 25.5.2022, tj. 1 898,63 Kč, náklady na vymáhání 265 Kč. Žalobce se dále domáhal zaplacení 27 500 Kč jako smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za dobu od 24.2.2022 do 9.7.2023.2. Ve věci byl dne 30.8.2023 vydán elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 2.10.2023 zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, ačkoliv byl soudem včas a řádně předvolán.3. Ze smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, ze dne 11.3.2019 bylo zjištěno, že ji uzavřela společnost , právnická osoba, se žalovaným na částku 55 000 Kč, kterou se zapůjčitel zavázal uhradit na účet vydlužitele. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit poplatek 51 392 Kč, celkovou částku 106 392 Kč se zavázal splácet v 36 měsíčních splátkách po 2 956 Kč.4. Potvrzením banky o platbě vzal soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobce poukázal žalovanému na jeho účet dne 3.11.2019 částku 55 000 Kč.5. Žalobce předložil dokument označený jako zákaznická karta- žádost o spotřebitelský úvěr, ve kterém je uvedeno, že žije s rodiči, je svobodný, má učňovské vzdělání, pracuje jako obráběč kovů ve firmě KOVO Doucha, čistý příjem uvádí 11 419 Kč, v další kolonce je uvedeno : dílčí čisté příjmy domácnosti 26 000 Kč bez specifikace, o co by se mělo jednat. Jako odhadované měsíční výdaje je uvedeno 3 500 Kč bez uvedení specifikace. Nebylo vůbec doloženo jak a z čeho zkoumal právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že nárok z uvedené smlouvy byl postoupen na žalobce, o čemž byl žalovaný informován.6. Soud si vyžádal od zaměstnavatele žalovaného zprávu o jeho příjmech za tři měsíce předcházející měsíci, v němž byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která je předmětem tohoto sporu, a zjistil, že žalovaný měl v prosinci 2018 čistý příjem 10 147 Kč, v lednu 2019 to bylo13 691 Kč a v únoru 10 978 Kč.7. Soud si dále vyžádal výpis z účtu žalovaného u , právnická osoba, . od ledna do března 2019 a zjistil, že žalovaný v lednu 2019 měl zůstatek 464,87 Kč, splácel úvěry v částkách 246 Kč, 1642 Kč (Buřinka), další úvěr 4 045 Kč, další 1 060 Kč. V únoru činil zůstatek 827,37 Kč, splácel úvěry, a to 112 Kč, 364 Kč, 4 500 Kč, 1 642 Kč. V březnu byl zůstatek 3 194 Kč, splácel úvěry, a to 430 Kč, 6 382 Kč.8. Soud považuje uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, a to s ohledem na ust. § 87, odst.1 z.č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce neověřil řádně úvěruschopnost žalovaného. Nebylo vůbec doloženo, že by byly zjišťovány příjmy a výdaje žalovaného, právní předchůdce nemohl mít ověřeno, zda žalovaný bude schopen úvěr v dohodnutém termínu splatit. Soud si opatřil potřebné podklady sám, i když k tomu není povinen, důkazní břemeno spočívá výhradně na žalobci, i tak bylo ale zjištěno, že průměrný čistý příjem žalovaného před poskytnutím úvěru činil 11 605 Kč, žádné jiné příjmy nebyly prokázány. Bylo zjištěno z výpisu z účtu žalovaného, že měl závazky z úvěrů či zápůjček v průměru 8 148 Kč měsíčně. Je naprosto nemožné, aby za takovéto finanční situace byl žalovaný schopen splácet jakýkoliv další úvěr. Je krom toho zřejmé, že se jedná o právní jednání lichevní povahy, sjednaný úrok přesahuje 30 % ročně. Jedná se o nepoměr plnění zcela přesahující běžnou úrokovou míru Z výše uvedených důvodů soud považuje uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou též podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, tedy smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům.9. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2993 občanského zákoníku. Jde o plnění bez právního důvodu, povinností žalovaného tak je vrátit peněžní prostředky, které od právního předchůdce žalobce obdržel, a dále zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (ve výši dle nař. vl. 351/2013 Sb.). Jestliže žalovaný obdržel 55 000 Kč a nezaplatil ničeho, zbývá k zaplacení 55 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení + náklady spojené s uplatněním pohledávky, do této výše bylo žalobě vyhověno, ve zbytku byla zamítnuta.10. Dle § 142, odst. 1 občanského soudního řádu s ohledem na částečnou úspěšnost soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.