3 C 274/2023-16 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 31.8.2023 domáhal se žalobce proti žalovanému zaplacení celkem 36 500 Kč, se zákonným úrokem z prodlení. K odůvodnění uvedl, že dne 30.5.2019 uzavřel právní předchůdce žalobce , právnická osoba, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , dle které právní předchůdce žalobce poskytl v den uzavření smlouvy žalovanému na hotovosti 40 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkem 42 282 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splácet v 24 měsíčních splátkách po 3 429 Kč. Žalovaný sjednané splátky neplatil řádně, zaplatil celkem 3 500 Kč, dluh měl být uhrazen nejpozději ke dni 12.12.2021. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14.12.2022 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na nynějšího žalobce. V případě smlouvy o úvěru se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení toliko bezdůvodného obohacení, tedy vyplacení té částky, která byla žalovanému vyplacena a nebyla vrácena. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud ve věci rozhodl dle § 115 a občanského soudního řádu bez nařízení jednání.2. Skutečnosti tvrzené v žalobě vzal soud za prokázány předloženou smlouvou o úvěru, přehledem plateb, výzvami k zaplacení.3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14.12.2022 mezi , právnická osoba, a žalobcem bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce.4. Soud považuje uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za právní úkon lichevní povahy. Soud má za to, že navýšení vysoko přesahuje běžnou úrokovou míru tak, že smlouvy lze považovat za právní úkony lichevní povahy. Z těchto důvodů soud považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou dle § 580, odst. 1 občanského zákoníku. K této neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, absolutní neplatnost lichevní smlouvy nelze zhojit postupem dle § 577 občanského zákoníku. Plnění přijaté žalovaným z neplatné smlouvy potom soud dle § 2991 a násl. občanského zákoníku hodnotí jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce. Žalobcem ovšem v žalobě se domáhal právě jen vydání bezdůvodného obohacení, to znamená rozdílu částky, kterou jeho právní předchůdce žalovanému vyplatil, a částky, kterou žalovaný na úhradu dluhu zaplatil. Výše bezdůvodného obohacení byla prokázána dokladem o vyplacení úvěru a přehledem plateb.5. Žalobu proto soud shledal důvodnou a v plném rozsahu, tj. včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nař.vl.č. 351/2013 Sb. jí vyhověl.6. Žalobce byl ve věci úspěšný, dle § 142, odst. 1 občanského soudního řádu má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši soudního poplatku 1 460 Kč a právního zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. 3 úkony po 500 Kč, 3 krát 100 Kč paušálu, 21 % DPH, celkem 3 638 Kč.