3 C 152/2025-70 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovanou byla dne 15.12.2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na jejím základě žalovaná čerpala úvěr 43 000 Kč na hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala hradit krom jistiny 43 000 Kč částku 51 909 Kč na úrocích a poplatcích, vše ve 21 měsíčních splátkách po 4 520 Kč. Ke dni 15.9.2023 činila dlužná jistina 39 866,73 Kč a dlužný poplatek 42 742,27 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce ke dni 29.7.2024.2. Soud vyzval žalobce, aby doplnit konkrétní tvrzení o tom, jak ověřil úvěruschopnost žalované, a aby svá tvrzení doložil. Žalobce k výzvě soudu zaslal podání označené jako doplnění žaloby, nicméně toto podání kromě sdělení, že žalovaná měla mateřské/rodičovské dávky ve výši 17 771 Kč, neobsahuje žádná konkrétní tvrzení o tom, jak byla posouzena úvěruschopnost žalované. Obsahuje pouze zcela obecná tvrzení. Doklady k tvrzením pak nebyly předloženy vůbec.3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednání ve věci se nedostavila, ačkoliv byla soudem včas a řádně předvolána.4. K nařízenému jednání se nedostavil ani zástupce žalobce, ačkoliv byl soudem včas a řádně předvolán, předvolání na 24.9.2025 převzal dne 15.8.2025, tedy s více než měsíčním předstihem, žádost o odročení podal až 18.9.2025, nedoložil ji ničím, soud ji proto neakceptoval.Zjištěné skutečnosti :5. Mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka celkem 43 000 Kč (potvrzení o provedení transakce). Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobce.Právní posouzení6. Uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru soud hodnotí jako smlouvu absolutně neplatnou pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalované (§ 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobce nesplnil ani svoji povinnost tvrzení – neuvedl, z jakých konkrétních příjmů a výdajů žalované vycházel a jak tyto příjmy a výdaje porovnal. To je přitom podstatou posouzení úvěruschopnosti, jak stanoví zákon o spotřebitelském úvěru v ust. § 86 odst. 2. Aby bylo možné tyto příjmy a výdaje porovnat, je nutné je nejprve zjistit. Právní předchůdce žalobce se omezil na skutečnosti uvedené v žádosti žalované o úvěr, tj. že je na mateřské, má dávky v celkové výši 17 771 Kč, má dvě vyživovací povinnosti, tyto skutečnosti ale ani nebyly doloženy. Údaj další čisté příjmy domácnosti 25 000 Kč nebyl rovněž doložen, navíc není zřejmé, co je tím míněno, i kdyby doložen byl, není vůbec relevantní, neboť úvěrující musí hodnotit úvěruschopnost úvěrovaného a nikoli dalších členů domácnosti. Údaj odhadované měsíční výdaje žadatele 3 000 Kč opět není doložen a zjevně je nereálný, tj. že by mohl obsáhnout výdaje na bydlení, stravu, ošacení, hygienické potřeby a další nezbytné výdaje byť jen jednoho člověka. Žalovaná navíc dle žádosti v době tohoto úvěru již byla zatížena splátkami 2 570 Kč z jiného závazku. Smlouvu krom toho soud považuje za neplatnou i z důvodu sjednaných poplatků, které ve své podstatě představují roční úrok 69%, což je úrok lichevní ( za 21 měsíců se žalovaná zavázala zaplatit 94 909 Kč).7. Vztah mezi účastníky tak soud vypořádává jako bezdůvodné obohacení podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná od žalobce obdržela 43 000 Kč, vrátila částku 11 304,46 Kč dle tabulky umoření dluhu předložené žalobcem. Žalovaná je tak povinna vrátit rozdíl mezi částkou obdrženou a vrácenou včetně příslušného zákonného úroku z prodlení, jedná se o částku 31 695,54 Kč. V této části bylo žalobě vyhověno, včetně zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., s ohledem na částečnou úspěšnost ve sporu.