3 C 186/2025-58 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 23.8.2022 uzavřena smlouva o úvěru. Na jejím základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr 90 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet dle splátek uvedených ve smlouvě, dále úroky 16,99% ročně, žalobce uplatňuje 12,75% ročně, dále poplatky za úkony. Pro případ prodlení byl dohodnut úrok z prodlení, i právo prohlásit úvěr za splatný. Právní předchůdce žalobce úvěr zeplatnil ke dni 28.8.2024, smlouvou ze dne 28.11.2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Neuhrazený zůstatek úvěru činil 82 585,89 Kč, úrok z úvěru 2 788,20 Kč, úrok z prodlení 2 749,37 Kč, poplatky 1 039 Kč.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl usnesením zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, ačkoliv byl soudem včas a řádně předvolán.4. Soud vyzval žalobce, aby doplnit konkrétní tvrzení o tom, jak jeho právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalovaného, a aby svá tvrzení doložil.5. Žalobce k výzvě soudu zaslal podání označené jako doplnění žaloby, ve kterém odkázal na žádost o poskytnutí úvěru a vyjádření svého právního předchůdce k ověřování úvěruschopnosti. Obsahuje pouze zcela obecná tvrzení. Doklady k tvrzením pak nebyly předloženy vůbec.6. Z dokladu označeného jako posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl příjem 24 247 Kč, že příjem odpovídá výpisu z účtu. Uvedl výdaje 0 Kč, za pomocí ekonomických modelů banka vycházela z částky 10 290 Kč. Žalovaný již měl úvěr se splátkou 7 375 Kč, revolvingový úvěr s orientační splátkou 210 Kč. Splátka nového úvěru byla 1 751 Kč nové splátkové zatížení bylo 9 336 Kč.7. Ze žádosti o úvěr ze dne 22.8.2022 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl příjem 24 246,85 Kč, svobodný, žijící u rodičů, počet členů domácnosti včetně žadatele 2, počet členů domácnosti bez příjmu 1.8. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi úvěrující , právnická osoba, a úvěrovaným žalovaným dne 23.8.2022 bylo zjištěno, že úvěr činil 90 000 Kč, splatný nejpozději do 17.6.2030, měsíční splátky 1 751 Kč, 94 splátek, poslední ve výši 724 Kč, úroková sazba 16,99 % ročně, RPSN 19,06% ročně.9. Soud si vyžádal výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru, který je předmětem tohoto sporu a zjistil, že v květnu 2022 měl žalovaný zůstatek 43,96 Kč, v červnu 2022 to bylo 3 832 Kč, v červenci 2022 to bylo 2,74 Kč. V květnu 2022 měl žalovaný příjem 22 046 Kč od , podezřelý výraz, , adresa, , v červnu 2022 to bylo 1 600 Kč od , právnická osoba, , 2 000 Kč od , jméno FO, , 23 542 Kč od , podezřelý výraz, , adresa, , 17 880,16 Kč platbu označenou jako , jméno FO, převod (což je žalovaný), v červenci 2022 to bylo 7 000 Kč úvěr od , právnická osoba, .1 000 Kč od , jméno FO, , 23 752 Kč od , podezřelý výraz, , adresa, .10. K nařízenému jednání se nedostavil zástupce žalobce, ačkoliv byl soudem včas a řádně předvolán, žádost o odročení nedoložil ničím, soud ji proto neakceptoval.11. Srovnatelně se nedostavil ani žalovaný, který soudu poslal sdělení, že „je odjetý pryč“, které nedoložil ničím. Ani tuto omluvu soud neakceptoval.Zjištěné skutečnosti :12. Mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka celkem 90 000 Kč (potvrzení o provedení transakce). Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobce.Právní posouzení13. Uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru soud hodnotí jako smlouvu absolutně neplatnou pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného (§ 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce zjistil příjmy žalovaného, ale výdaje byly určovány dle ekonomických modelů, v obecné rovině, které nemohly odpovídat realitě. Právní předchůdce, který jako banka vedl účet žalovaného znal nejen jeho příjmy, ale i výdaje, a musel si tedy být vědom, že žalovanému na zaplacení splátek dalšího úvěru prostě nezbývají a ani nebudou zbývat žádné prostředky. Jestliže byly zůstatky na účtu za tři měsíce předcházející úvěru, který je předmětem tohoto sporu 2,74 Kč, 3 832 Kč, 43,96 Kč, tj. celkem 3 878,70 Kč, to představuje v průměru 1 292,90 Kč za měsíc, nelze si vůbec představit, jak byl při této finanční situaci mohl žalovaný splácet 1 751 Kč měsíčně po dobu 8 let. Srovnání reálných příjmů a výdajů úvěrovaného je podstatou posouzení úvěruschopnosti, jak stanoví zákon o spotřebitelském úvěru v ust. § 86 odst. 2. Poskytovatel vůbec nezjistil a ani neověřil výdaje žalovaného nezbytné pro uspokojení základních životních potřeb : bydlení, strava, ošacení, hygiena, náklady na kulturní potřeby, případně léky atp. Při příjmu kolem 23 000 Kč čistého měsíčně měl žalovaný jen na splátkách úvěrů platit 9 336 Kč, to by mu na veškeré životní výdaje zbývat 455 Kč na den, což není reálné. Vztah mezi účastníky tak soud vypořádává jako bezdůvodné obohacení podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel 90 000 Kč, vrátil částku 41 960,51 Kč dle tabulky umoření dluhu předložené žalobcem. Žalovaný je tak povinen vrátit rozdíl mezi částkou obdrženou a vrácenou včetně příslušného zákonného úroku z prodlení, jedná se o částku 48 039,49 Kč. V této části bylo žalobě vyhověno, včetně zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., s ohledem na částečnou úspěšnost ve sporu.