3 C 197/2025-31 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobou podanou k soudu dne 25.4.2025 domáhal se žalobce proti žalované zaplacení61 533,64 Kč s přísl. S odůvodněním, že mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . a žalovanou byla dne 15.7.2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 60 000 Kč, výše splátky byla dohodnuta na 5% z dlužné částky, minimálně 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně nesplácela, prohlásil právní předchůdce úvěr za splatný dnem 30.6.2024 a vyzval žalovanou k jeho splacení, k čemuž nedošlo. Následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl usnesením zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání ve věci se nedostavila, ačkoliv byla soudem včas a řádně předvolána.3. Z úvěrové smlouvy ze dne 14.7.2021 bylo zjištěno, že byl dohodnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 60 000 Kč.4. Ze mzdových listů žalované bylo zjištěno, že v květnu r.2021 měla čistý měsíční příjem 15 538 Kč, v červnu 2021 to bylo 13 609 Kč.5. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti žalované ze dne 14.7.2021 bylo zjištěn, že žalovaná v době uzavírání smlouvy již měla úvěr, který splácela po 2 000 Kč měsíčně. Splátka nového úvěru byla stanovena 3 000 Kč, nové splátkové zatížení 5 000 Kč.6. Žalobce doložil, že žalovaná od právního předchůdce žalobce na základě uzavřené smlouvy odčerpala celkem 102 319,46 Kč, uhradila celkem 88 100 Kč.7. Uzavřenou smlouvu ze dne 14.7.2021 soud hodnotí jako smlouvu absolutně neplatnou pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalované (§ 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). To je přitom podstatou posouzení úvěruschopnosti, jak stanoví zákon o spotřebitelském úvěru v ust. § 86 odst. 2. Aby bylo možné tyto příjmy a výdaje porovnat, je nutné je nejprve zjistit. Právní předchůdce žalobce se omezil na skutečnosti uvedené v žádosti žalované o úvěr, tj. mzdu výši 17 500 Kč, výdaje ani nebyly doloženy. Ze mzdových listů je zřejmé, že žalovaná ve dvou měsících předcházejících uzavření úvěrové smlouvy měla celkový příjem 29 147 Kč, tj. v průměru 14 573 Kč měsíčně, byla již zatížena předchozím úvěrem 2 000 Kč měsíčně, tzn, že měla k dispozici 12 573 Kč měsíčně. Výdaje žalované nebyly zjišťovány ani doloženy, ale, ať již byly jakékoliv, je zjevně nereálné, že by částka 12 573 Kč měsíčně mohla postačit na výdaje na bydlení, stravu, ošacení, hygienické potřeby a další nezbytné výdaje byť jen jednoho člověka, a dále samozřejmě splátek dalšího úvěru.8. Vztah mezi účastníky tak soud vypořádává jako bezdůvodné obohacení podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná od žalobce obdržela 102 319,46 Kč, vrátila částku 88 100 Kč dle tabulky umoření dluhu předložené žalobcem. Žalovaná je tak povinna vrátit rozdíl mezi částkou obdrženou a vrácenou včetně příslušného zákonného úroku z prodlení, jedná se o částku 14 219,46 Kč. V této části bylo žalobě vyhověno, včetně zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.9. S ohledem na částečné vyhovění žalobě soud dle § 142, odst.2 občanského soudního řádu rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.