4 C 39/2025-30 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo dne 22.9.2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000,-- Kč, v hotovosti, v den uzavření smlouvy, což žalovaný svým podpisem stvrdil. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 761,-- Kč jako úrok, dále částku 2.077,-- Kč jenž představuje úhradu za administrativní činnost, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7.350,-- Kč a úhradu za hotovostní inkaso ve výši 2.700,-- Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27.888,-- Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1.992,-- Kč. Žalovaný uhradil částku 4.000,-- Kč, platby žalobce započetl na jistinu, úrok, poplatek za administrativní činnost, úhradu za poskytnutí úvěru a na hotovostní inkaso. Požaduje po žalovaném dlužnou částku ve výši 31.388,-- Kč, úrok a úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Z obsahu spisu byly zjištěny následující skutečnosti.3. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, .. smlouvu o spotřebitelském úvěru. Tato smlouva je formulářovou smlouvou psanou drobným písmem. Má jít o smlouvu podle občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle smlouvy věřitel poskytl úvěr 15.000,-- Kč, za tento úvěr se žalovaný zavázal zaplatit v různě nazvaných platbách v součtu 27.888,-- Kč. Celková částka měla být splacena formou 14 měsíčních splátek ve výši 1.992,-- Kč (smlouva ze dne 22.9.2022).4. Po právní stránce soud zjištěné skutečnosti vyhodnotil následovně. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 22.9.2022 za právní jednání lichevní povahy. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000,-- Kč, během 14 měsíců však žalovaný měl vrátit celkovou částku 27.888,-- Kč. Jedná se o zjevný nepoměr plnění zcela přesahující běžnou úrokovou míru (roční úrok téměř 74 %). Z výše uvedených důvodů soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, tedy smlouvu, která se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům.5. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti, pak to bylo provedeno velmi formálně a nedbale. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce sice zjistil příjmy žalovaného (viz výplatní pásky za červen až srpen 2022), nicméně vůbec nezkoumal výdaje, jen vyšel z tvrzení žalovaného, že má výdaje 3.030,-- Kč (bydlení 500,-- Kč, doprava, jídlo a osobní náklady 1.000,-- Kč a srážky ze mzdy, výživné 1.530,-- Kč. Takové výdaje jsou zcela nerealistické, po odpočtu srážek ze mzdy, výživného to znamená, že na vlastní živobytí vydává žalovaný údajně 1.500,-- Kč měsíčně. To je pochopitelně holý nesmysl, taková částka se ani neblíží životnímu minimu, které samo o sobě rovněž nemůže představovat skutečné měsíční výdaje dospělého člověka. Pokud se s tímto údajem žalobce či jeho právní předchůdce spokojil, pak nelze konstatovat jinak, než že úvěruschopnost řádně neověřil. Bez rámcové znalosti skutečných výdajů žalovaného pak ani nemohl provést porovnání příjmů a výdajů dlužníka, což je podstata posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouvu tak soud hodnotí jako neplatnou i podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.6. Vztah mezi účastníky je tak třeba vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, tj. podle § 2993 a násl. občanského zákoníku. Jde o plnění bez právního důvodu, povinností žalovaného tak je vrátit peněžní prostředky, které od právního předchůdce žalobce obdržel. Na žádné další platby žalobce nárok nemá. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný uhradil celkem částku 4.000,-- Kč, jde o součet všech plnění žalovaného, které žalobce započetl na jednotlivé dílčí nároky. Jestliže žalovaný obdržel 15.000,-- Kč, zaplatil 4.000,-- Kč, pak mu zbývá uhradit částku 11.000,-- Kč s příslušným zákonným úrokem z prodlení. V této části bylo žalobě vyhověno. Na žádné jiné platby žalobce nárok nemá, ve zbylé části proto byla žaloba zamítnuta.7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný měl větší úspěch ve věci, měl by proto právo na náhradu nákladů řízení, nicméně náklady řízení mu nevznikly.