11 C 273/2025-23 — Okresní soud v Chrudimi

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu z 30.7.2024 žádala žalobkyně na žalované zaplacení 20 000 Kč s úrokem z prodlení, z titulu dluhu z úvěru, a alternativně pro případ shledání úvěrové smlouvy za neplatnou, práva na vydání bezdůvodného obohacení z (neplatné) smlouvy o úvěru, na základě níž právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ) poskytl žalované 20 000 Kč, které žalovaná nevrátila. Věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, která žalovanou marně vyzvala k vydání této částky.Žalovaná byla v řízení, v němž ji soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“) zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že každý žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Na základě obsahu spisu soud neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Za situace, kdy soud považoval nárok za prokázaný, věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup účastníkům navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti.Dne 24.7.2023 zaslal věřitel na účet žalované (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 11) částku 10 000 Kč a dne 26.7.2023 dalších 10 000 Kč (č.l. 12), kterou žalovaná navrátila. Věřitel pohledávku postoupil žalobkyni, což žalované oznámil. Poskytnutou částku nevrátila žalovaná ani do 16.6.2024. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaná neoponovala.Po právní stránce soud věc posoudil takto.V řízení však bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně, na nějž byla pohledávka podle § 1879 občanského zákoníku postoupena, poskytl žalované 20 000 Kč, které žalovaná nevrátila ani po uplynutí lhůty k vrácení, a žalobkyně má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení a na úrok z prodlení za dobu následující po uplynutí přiměřené doby od poskytnutí peněz do zaplacení, ve výši dané § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, neboť žalobkyně měla plný úspěch ve věci. Žalobkyně vynaložila náklady na soudní poplatek ve výši 800 Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobkyně vynaložila důvodně náklady za tři prvotní úkony právní služby (předžalobní výzva, příprava s převzetím věci, podání návrhu), za něž podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „advokátní tarif“, náleží odměna 400 Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč za jeden úkon celkem ve výši 3krát 500 Kč, tj. 1 500 Kč, což se zaplaceným soudním poplatkem 800,-- Kč činí celkem 2 300 Kč, které je žalovaná podle § 149 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok II.).Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.