11 C 323/2025-23 — Okresní soud v Chrudimi

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu z 20.8.2025 žádala žalobkyně na žalovaném zaplacení 40 000 Kč s úrokem z prodlení, z titulu dluhu z úvěru, a alternativně pro případ shledání úvěrové smlouvy za neplatnou, práva na vydání bezdůvodného obohacení z (neplatné) smlouvy o úvěru, na základě níž právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ) poskytl žalovanému 40 000 Kč, které žalovaný nevrátil. Věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, která žalovaného marně vyzvala k vydání této částky.Žalovaný byl v řízení, v němž jej soud obesílal na adresu trvalého pobytu vedenou v centrální evidenci obyvatel (§ 46b písm. a) občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“), zcela pasivní. Soud vycházel z toho, že každý žalovaný si musí střežit svá práva a dbát, aby adresa jeho trvalého pobytu byla náležitá. Na základě obsahu spisu soud neshledal důvod k ustanovení opatrovníka. Za situace, kdy soud považoval nárok za prokázaný, věc projednal a rozhodl podle § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup účastníkům navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti.Dne 20.12.2023 zaslal věřitel na účet žalovaného (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 11) částku: 40 000 Kč, kterou žalovaný dle tvrzení žalobkyně nevrátil. Věřitel pohledávku postoupil žalobkyni, což žalovanému oznámil. Poskytnutou částku nevrátil žalovaný ani do 30.6.2025. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný neoponoval.Po právní stránce soud věc posoudil takto.V řízení však bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně, na nějž byla pohledávka podle § 1879 občanského zákoníku postoupena, poskytl žalovanému 40 000 Kč, které žalovaný nevrátil ani po uplynutí lhůty k vrácení, a žalobkyně má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení a na úrok z prodlení za dobu následující po uplynutí přiměřené doby od poskytnutí peněz do zaplacení, ve výši dané § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, neboť žalobkyně měla plný úspěch ve věci. Žalobkyně vynaložila náklady na soudní poplatek 1 400 Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobkyně vynaložila důvodně náklady za tři prvotní úkony právní služby (předžalobní výzva, příprava s převzetím věci, podání návrhu), za něž podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „advokátní tarif“, náleží odměna 700 Kč za jeden úkon a paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč za jeden úkon celkem ve výši 3krát 800 Kč, tj. 2 400 Kč, což se zaplaceným soudním poplatkem 1 400 Kč činí celkem 4 000 Kč, které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok II.).Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř.